Umění ve veřejném prostoru - zpráva z účasti o.s. Za Opavu na sympoziu

Ve dnech 29. 10. – úterý 30. 10. 2007 v Domě pánů z Kunštátu v Brně uspořádalo občanské sdružení Sochařský park Kraví hora ve spolupráci s Domem umění města Brna  mezinárodní sympozium "Umění ve veřejném prostoru". Nad akcí převzal záštitu Ing. Jan Letocha, člen rady a zastupitelstva Jihomoravského kraje.
Ve dvoudenním cyklu přednášek měli zúčastnění možnost vyslechnout řadu příspěvků pojednávajících o problematice veřejného prostoru, architektury a umění obecně i konkrétních příkladů nejrůznějších realizací architektonicko-urbanistických řešení, sympozií a jiných zásahů do veřejného prostoru.
O.s. Kraví hora se dlouhodobě zaměřuje na přípravu projektu možného řešení lokality Kraví hora v Brně. V minulých letech uspořádalo uměleckou soutěž na řešení tohoto úkolu.
Odkazy k tématu:
Sochařský park Kraví hora, 
Kraví hora jako fenomén.

Sympozium "Umění ve veřejném prostoru" zhodnotilo dosavadní práci a v současnosti probíhá příprava sborníku příspěvků. V rámci programu přednesli své příspěvky :

- Rostislav Koryčánek, ředitel Domu umění , Markéta Žáčková, S.P.K.H., o.s. - Zahájení sympozia.
- Markéta Žáčková - Historické urbanistické vize a plány lokality Kraví hora.
- Ing. arch. Antonín Novák - Koupaliště Kraví hora (komentovaná prohlídka).
- PhDr. Ludvík Hlaváček (CCA Prague) - New Genre Public Art. Vývoj „public artu“ v USA na konci 20. stol. – k aktuálnímu obsahu pojmu veřejnost.
- PhDr. Ivona Rajmanová (Spacium o.p. s.) Projekt Kraví hora. Přístupy k řešení veřejného prostoru.- Význam umění ve veřejném prostoru a příklad Liberce.
- Doc. Václav Cigler - Projekt Kraví hora. Přístupy k řešení veřejného prostoru.
- Eva Eisler - Isamu Nobuchi – Landscape Architect.
- Libor Lípa - Cesta k sympoziu. Organizátoři Mikulov Art Symposia o vzniku sbírky současného umění.
- MgA. Karel Zavadil (VŠUP Praha) - Destrukce veřejného prostoru. Umělecký provoz v konfrontaci s tržními mechanismy.
- Yvette Vašourková (CCEA v Praze) - Společné uvědomění , Veřejný a soukromý prostor ve střední Evropě.
- Igor Kovačevič (CCEA v Praze) - Architektonická osvěta dnes.
- MgA. Ing. arch. Petr Janda (Sporadical) - Projekty pro veřejný prostor.
- Jan Symon ( Nad Šelší o.s.) - Život na dálnici.
- MgA. Tomáš Skalík (Za Opavu o.s.) - Sochařské sympozium Nová místa v Opavě.
- Dr. Elisabeth Fiedler (Leitung Österreichischer Skulpturenpark am Landesmuseum Joanneum GmbH, Graz) - Austrian Sculpture Park And Its Genesis.
- Ezio Blasetti (Acconci Studio), Vito Acconci (Acconci Studio) - Operating (on) the City.

Závěrem sympozia bylo Slavnostní vyhlášení vítězného návrhu sochařského konceptu pro Sochařský park Kraví hora a předání Ceny Geodis, kterou porota udělila projektu architektonického ateliéru Vito Acconciho  Acconci Studio.

Občanské sdružení za Opavu předneslo příspěvek na téma Sochařské sympozium Nová místa v Opavě.  Text uvedené přednášky přetiskujeme níže.

Do budoucna připravujeme publikaci také některých dalších příspěvků, které mají obecnější charakter a mohou být dobrou inspirací pro hledání možných řešení nejen v Brně, ale také např. v Opavě.



Sochařské sympozium Nová místa Opava 2004 od prvotní myšlenky až k dnešnímu dni očima, ušima Tomáše Skalíka.

Hlavní aktivity sochařského sympozia Nová místa, jak název napovídá, proběhly v průběhu roku 2004. Jeho historie se ale začala psát již o rok dříve a uzavřena není zdaleka ani dnes. V následujících řádcích se pokusím pro čtenáře shrnout hlavní momenty dosavadní historie netradičního sympozia a blíže jej seznámit s některými zajímavými momenty souvisejícími s touto akcí, které dosud nebyly dostatečně publikovány. Budu vycházet především z vlastních zkušeností a osobních pozorování akce z bezprostřední blízkosti, neboť se odehrála ve městě, kde žiji a pohybuji se, dále pak z informací získaných od některých přímých účastníků a spoluorganizátorů a v neposlední řadě také z oficiálních zdrojů, z tisku.[1]

Původní myšlenka na uspořádání tohoto sochařského sympozia v Opavě se připisuje náměstkovi primátora Magistrátu Města Opavy Pavlu Mališovi. Ten se stal hlavním iniciátorem celé akce a již někdy v polovině roku 2003 oslovil sochaře Kurta Gebauera s tím, zda-li by se mohl spolupodílet na organizaci a přípravě symposia. Gebauer souhlasil, netrvalo dlouho a do věci vtáhl dalšího tvůrce, kurátora Domu umění v Opavě, Martina Klimeše. Trojice Mališ, Gebauer, Klimeš se tak stala základem organizačního týmu a duší projektu. Pavel Mališ měl již v té době vytipováno několik potenciálních účastníků. Byl to ale Kurt Gebauer, kdo přišel s novou myšlenkou, která se následně stala jedním ze dvou základů koncepce. Podle ní měli být osloveni vybraní prostoroví tvůrci, kteří v té době působili na vysokých uměleckých školách jako vedoucí sochařských ateliérů a ti měli pak přizvat po jednom ze svých žáků. Mělo být osloveno pět sochařů, celkem by se tedy v ideálním případě sešlo deset účastníků, z toho polovina zkušených a „prověřených“ osobností a polovina generačně mladších autorů. Druhá idea, která tvořila koncepční rámec sympozia a která také vzešla od Kurta Gebauera, reagovala na problém tzv. sympoziálního sochařství.[2] Aby se tomuto fenoménu organizátoři vyhnuli, navrhli nejprve vytipovat vhodné lokality, ve kterých by mohla být sochařská díla realizována a autory oslovit s tím, aby své návrhy řešili ve vztahu ke konkrétním místům v Opavě, která si sami z možných lokalit vyberou na základě vlastního uvážení.

Tak se také stalo a ve dnech 18. 12. – 20. 12. 2003 se v Opavě sešla první vlna umělců – pedagogů. Byli to Kurt Gebauer, Jan Ambrůz, Aleš Veselý, Jozef Jankovič a Marius Kotrba. V těchto dnech chodila celá skupinka spolu s organizátory do terénu, hodně se diskutovalo o místech a postupně se upřesňovali jak lokality, tak jejich rozdělení mezi autory. Jak se ukázalo, každému se zamlouvalo něco jiného. Sochaři se po Opavě v rámci vybraných lokalit rozptýlili podle toho, co komu bylo blízké. V té době byl hlavní styčnou osobou pro komunikaci s umělci Martin Klimeš. Ten také postupně Opavou provázel doporučené mladší autory, kteří do Opavy začali přijíždět počátkem roku 2004. Takto do Opavy přijel na pozvání Jana Ambrůze Tomáš Medek, Šárku Mikeskovou přizval Marius Kotrba. Aleš Veselý a Jozef Jankovič možnosti přizvat mladšího tvůrce nevyužili. Na pozvání Kurta Gebauera tak přijeli Ivana Junková, Lenka Klodová a Zdeněk Ruffer.[3]

Akce se počátkem roku 2004 rozběhla naplno a jednotlivý autoři, každý sám, každý po svém, začali vytvářet kresebné návrhy, případně modely sochařských děl pro konkrétní místa v Opavě. Byl stanoven termín odevzdání návrhů, a to 31. 3. 2004. Vedení města určilo pracovní skupinu sestavenou z cca deseti osob. Jednalo se o představitele vedení města, politických sil, hlavního architekta města, dále také náměstka Pavla Mališe, Martina Klimeše nebo např. fotografa Jindřicha Štreita. Skupina měla vybrat některé z řady návrhů, a ty pak městu doporučit k realizaci. Konečný výběr se odehrál na schůzce pracovní skupiny dne 23. 4. 2004. Jednotlivým návrhům členové skupiny udělovali body a ty nejvíce ohodnocené poté vybrali a předložili městu jako doporučené. Závěrečnému hlasování ale předcházela řada setkání pracovní skupiny, provázená řadou diskuzí. Zpočátku se většina této skupiny stavěla v podstatě ke všem návrhům odmítavě, mluvilo se také o tom, že by se celá akce zrušila. Jen díky značnému úsilí odborné části poroty, která laické většině nejprve jednotlivé návrhy „vysvětlovala“ a de facto je učila, jak je třeba navržená díla vnímat, se postupně začalo ukazovat, co by mohlo být akceptováno a co nikoli.

Dne 4. 5. 2004 vzala rada města na svém 26. zasedání na vědomí doporučení výběrové komise pro Sochařské sympozium Opava Nová místa 2004 k realizaci projektů.[4]

Autoři mohli podat jeden, ale i více návrhů, čehož někteří využili. Pracovní skupina tak vybírala mezi 17 návrhy. Aleš Veselý, Lenka Klodová, Ivana Junková a Šárka Mikesková se účastnili jedním návrhem, Jozef Jankovič, Kurt Gebauer, Jan Ambrůz, Tomáš Medek a Marius Kotrba dvěma, Zdeněk Ruffer zaslal tři návrhy. Pracovní skupina – výběrová komise radě města doporučila k realizaci celkem devět návrhů. Byli to „Pohyblivý babel“ Aleše Veselého, „Ptáci“ Kurta Gebauera, „Světlo“ a „Štěrbina-stěna“ Jana Ambrůze, „Na hranici“ a „Pokus o stretnutie II.“ Jozefa Jarkoviče, „Sousoší děti“ Ivany Junkové, „Voluta“ a „Zrcadlo Denisy Ujhelyiové“ od Tomáše Ruffera. Pracovní skupina dále konstatovala vysokou kvalitu všech předložených prací a brala na vědomí možnost realizace i ostatních v danou chvíli nevybraných návrhů, pro které se najde vhodná příležitost v budoucnu, ochotný sponzor apod.[5]

Ve dnech 6. 5. – 30. 6. 2004 proběhla v ochozu Atria opavského Domu umění výstava všech sedmnácti návrhů. Vernisáže se z vystavujících autorů zúčastnili Jan Ambrůz a Lenka Klodová, z představitelů města nebyl nikdo přítomen. Na výstavě byly prezentovány kresebné návrhy a fotomontáže. Návštěvníci a opavští občané měli během výstavy možnost vyjádřit svůj názor prostřednictvím vyplnění anketního lístku, který je žádal o zodpovězení několika otázek na téma Sochařského sympozia a jejich sympatií a připomínek k jednotlivým návrhům.[6]

V průběhu léta 2004 probíhaly práce na barevném katalogu k sympoziu, který byl následně vydán nákladem 700 ks. Na přípravě se podíleli Kurt Gebauer a Martin Klimeš, kteří jej také doplnili texty. Realizace katalogu proběhla za pomoci občanského sdružení Bludný kámen, které získalo od města grant ve výši 60 tis. korun. Žádost o grant z fondu Moravskoslezského kraje byla zamítnuta a zbývající náklady na tisk katalogu na sebe vzalo město Opava. Náklady na katalog nepřesáhli částku 110 tis. korun.  

Ještě v roce 2004 ve dnech 10. 9. – 17. 10. proběhla v opavském Domě umění, tentokrát v oratoři, druhá výstava k sympoziu, pod názvem Nová místa. Na ní byly veřejnosti představeny už jen vybrané a doporučené návrhy k realizaci, nejen kresebné, ale i ve formě modelů. Na vernisáži dne 8. 9. opět zcela chyběli zástupci vedení města.

Po ukončení této výstavy nastalo delší období zdánlivého klidu. S některými autory ale přerušovaně probíhala jednání a přípravy některých realizací.

Prakticky od počátku nebylo jasné, z čeho budou jednotlivé realizace financovány. S tímto vědomím organizátoři s akcí začínali. Měli pouze podporu primátora města Zbyňka Stanjury.  Náměstek Mališ předpokládal, že se jednotlivá díla budou realizovat v průběhu následujících let, podle finančních možností města.[7]

V polovině června roku 2006 byli na Ptačím vrchu v Opavě slavnostně odhaleni bronzový „Ptáci“ Kurta Gebauera. Tím bylo oficiálně realizováno první dílo z řady. Oproti původnímu návrhu se však mírně proměnilo - především byl změněn materiál, na místo bílého mramoru se objevil bronz. Sousoší tří ptáků bylo opavskými občany přijato kladně. Ceněny byly, mimo estetickou stránku díla, také jeho aktivní prvky (pomalu se otáčející hlavy ptáků a pozvolna blikající světlo za skleněnými čočkami očí). Pro Kurta Gebauera to byla po „Dívce“ druhá opavská realizace. O události se několik dní mluvilo, psalo v místním tisku.[8] V listopadu 2006 bylo celé sousoší demontováno a odvezeno na náročnou opravu poté, co bylo poškozeno vandaly a na své místo se vrátilo až během července roku 2007. V současnosti probíhají jednání a pozvolné přípravy realizace „Pohyblivého babelu“ Aleše Veselého. Krom hledání finančních zdrojů je zde řada technických otázek. Přes veškeré problémy se podle slov Aleše Veselého s přípravami pokračuje, jsou připraveny projektové části realizace.[9]

Ještě na konci roku 2004 a v počátcích roku 2005 proběhlo několik konzultací mezi Pavlem Mališem a Janem Ambrůzem, kdy se řešila finanční náročnost realizace a technické parametry navržených světlometů pro dílo „Světlo“ určené do lokality Rybí trh.[10] Současná situace vypadá tak, že Ambrůzovo dílo se zřejmě již realizovat nebude, pro nedostatek sil a financí. O ostatních dílech navržených k realizaci se dosud jednat nezačalo a nevypadá to, že se ještě někdy jednat začne.

Zcela největším přínosem celé akce, kromě toho, že se podařilo realizovat alespoň jedno navržené dílo (doufám, že ne poslední), bylo bezesporu to, že se vůbec konala. Do Opavy se díky tomu dostaly myšlenky a nápady předních uměleckých osobností současného umění. Mnoho z řad občanů, ale i vedení města tak bylo konfrontováno s novými pohledy na město a možnosti zkvalitnění jeho prostoru. Byl také vydán tištěný katalog, který umožňuje všem zájemcům o prostorovou tvorbu, případně pořádání podobných akcí, aby se opavským počinem inspirovali, případně poučili.

Je překvapivé, že město Opava projekt více neprezentuje veřejnosti.[11] Pokládám to za chybu. Organizace podobného projektu vyžaduje odvahu a zasloužila by si být více zviditelněna, stejně tak, jako práce všech zúčastněných umělců a organizátorů. Uvedené dostatečně ilustruje příklad z nedávné doby. V souvislosti s uvolněním půlmilionové částky na projektovou dokumentaci a zhotovení modelu Pohyblivého babelu Aleše Veselého, se v tisku objevil článek, který celý počin a investici nevybíravě kritizoval.[12] Jediným subjektem, který na daný článek veřejně reagoval, bylo občanské sdružení Za Opavu, které vzniklo počátkem roku 2007 a v tuto chvíli jsou spolu s o.s. Bludný kámen jedinými subjekty, které sympozium a jeho výsledky propaguje a prezentuje.[13] Slabou stránkou akce byla také komunikace s těmi účastníky sympozia, jejichž díla nejsou připravována k realizaci, ať již byla doporučena hodnotící komisí, či nikoli. Vyjma suplující role Martina Klimeše, bylo jednání organizátor versus účastník omezeno. Vyjma Kurta Gebaera a Aleše Veselého ostatním autorům dodnes nikdo oficiálně výsledky nesdělil. Nikdo jim za jejich práci nepoděkoval ani sympozium oficiálně neukončil. O situaci na vernisážích obou výstav jsem se již zmínil výše. Někteří autoři návrhů také oficiálně neobdrželi katalogy, nepočítáme-li, které jim zaslalo občanské sdružení Bludný kámen.

Vezmeme-li v potaz, s jakým velkorysým rozjezdem sympozium začalo, kolik významných autorů se účastnilo, jaké byly honoráře a jaké výhody z podobné akce mohou městu plynout, pokládám tyto chyby za závažné. Umělci byli k účasti na projektu pozváni s tím, že za zhotovení návrhů obdrží honorář 10 tis. korun. V případě, že bude jejich dílo realizováno dalších 50 tisíc. Dá se bez nadsázky říct, že honorář pokryl pouze minimální režie na práci při kresebném návrhu. Umělecká práce byla tedy bez honoráře, případnou odměnou měla být možnost realizovat vlastní dílo. Tento způsob nakládání s uměleckou prací je u nás dosud velmi běžný. Organizátoři a objednatelé jaksi dopředu předpokládají, že autor již z radosti, že jeho dílo bude realizováno, nebude požadovat autorský honorář a spokojí se pouze s uhrazením výrobních nákladů. Uvedený přístup je možné akceptovat snad ještě u mladších a začínajících umělců. V případě renomovaných  autorů, běžně realizujících svá díla v zahraničí je to již na hranici únosnosti. Pro města je tento způsob pořízení uměleckých děl velmi výhodný, neboť tak mají možnost získat umělecká díla pouze za cenu prací neuměleckých. Není nutné zmiňovat další výhody, které plynou ze zvýšené atraktivity umělecky obohacených míst, prestiže apod. Je třeba, aby organizátoři podobných akcí na tyto skutečnosti nezapomínali a s tímto vědomím zodpovědnosti k akcím a jejich organizaci také přistupovali.    

Sympozium Nová místa Opava 2004 začalo a odehrálo několik prvních dějství. V současnosti by se mohlo zdát, že se v úsilí pokračovat ve vytyčeném směru k dalším realizacím ustalo. Přesto věřím, a přeji si, aby se v Opavě v budoucnu podařilo realizovat ještě řadu návrhů. Určitou nadějí může být také nejčerstvější zpráva v tisku, která veřejnost informuje o tom, že v současnosti probýhají přípravné práce pro realizaci základu pod připravovaným dílem Aleše Veselého. [14]