Kašna purkmistra Emila Rochowanského

Emil Rochowanský narozený 14. 5. 1845 v Javorníku ve Slezsku, studoval v Opavě a ve Vídni, ze které se vrátil v roce 1975, po smrti své manželky. Roku 1882 byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu, o rok později přísedícím Zemského výboru slezského. Purkmistrem (starostou) Opavy byl poprvé zvolen roku 1892. Za doby jeho působení město značně prosperovalo. Rochowanský byl iniciátorem řady změn a nových staveb, od zřizování škol, přez železnici, až po přestavbu dnešního Nám. Petra Bezruče do dnešní podoby. Když 6. 2. 1908 zemřel, byla to pro mnohé velká ztráta. Rozhodnutí pojmenovat nově dokončené náměstí na jeho počest bylo roku 1910 všeobecně schváleno. Na jeho pomník si ale opavané museli ještě řadu let počkat.
Teprve v roce 1936 udělila odborná jury první cenu v soutěži na Kašnu bývalého starosty Dr. Rochowanského. Vítězkou se stala sochařka Marie Margareta Melzerová původem pocházející ze Supíkovic. Pro ni samotnou to byl tehdy obrovský úspěch. Zakázka představovala první velkou realizaci později významné sochařky, která svou cestu k umění neměla nejsnadnější. V mládí odešla do Prahy studovat hru na klavír u prof. Henri de Koana. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni u prof. Antona Hanáka, poté u prof. Rollera. Školu opustila pro neshody s požadavky učitelů a vstoupila na Akademii ve Vratislavi, do speciálky prof. von Grosena. Zároveň pracovala i pod vedením profesorů Kanoldta a Műllera (monumentální plastika, portrét, akt). Podnikla také několi studijních cest do Francie, Itálie, Švýcarska a Jugoslávie. Po smrti matky ale studií zanechala. Sama se později označovala jako autodidakt. Vytvořila řadu plastik a portrétů, které jsou v soukromém majetku, bystu v Zemském muzeu, 4 m vysokou sochu „Der heilige Rufer“ v kostele na Hlučínsku, velké reliéfy pro soukromou budovu aj. Vystavovala v Praze (Bőhm. Kunstverein – asi Umělecká beseda), v Brně – Kűnstlerhaus, Teplicích – Šanově a Ostravě.
Po celoroční práci byla kašna dne 17. 10. 1937 odhalena. Stalo se tak s velkou slávou. Tehdejší tisk událost uváděl několik dní předem, včetně podrobného programu slavnosti i odborných statí a komentáře se objevili ve všech novinách také později. Našli se i kritické hlasy, jakým byl např. článek kritizující, že na kašně nebyl český nápis a nekonal se český projev. Nápis posoudit nemůžeme, byl odstraněn v poválečných letech. Naštěstí ale můžeme zhodnotit dobře dochovanou ze žuly vytesanou kašnu se sochou na vrcholu, která představuje slezskou ženu v pokleku na levé noze, s drapérii přehozenu přes pravou nohu. V pravé ruce drží džbán, levá je spuštěná podél těla.
Kašna Emila Rochovanského pro nás není jen pomníkem slavného purkmistra. Je zárověň také příkladem kvalitního architektonického řešení, kdy je vodní prvek harmonickým akcentem celého náměstí.

(Tomáš Skalík: Kašna purkmistra Emila Rochowanského. Region Opavsko 29. ledna 2008, str.10)