Pomník k osvobození města Opavy

Dalo by se říci, že stranou odsunuta je socha, kterou dnes můžeme vidět v městských sadech v Opavě. A ono „stranou odsunuta“ můžeme myslet stejně tak ve smyslu prostorovém, jako politickém. Přestože vnímáme umístění monumentálního díla v prostředí městského parku vcelku příjemně, byla v minulosti doba, kdy jsme měli možnost její kvality docenit v původním prostoru, pro který byla vytvořena a kde, jak se domnívají někteří pamětníci, působila mnohem výrazněji, než dnes. Možná právě ta vyzařující síla sochařského objektu, ale pravděpodobněji politický tlak byl příčinou toho, že v roce 1980 došlo k přemístění sochy na dnešní místo a dokonce přejmenování na „Pomník k výročí založení města“. Známá brněnská sochařka Sylva Lacinová–Jílková, která je autorem díla, se narodila v roce 1923, absolvovala Školu umění ve Zlíně a pražskou Akademii výtvarných umění. Během svého dosavadního života získala několik ocenění a vytvořila celkem 107 sochařských realizací, z toho 63 v exteriéru a 44 v interiéru převážně veřejných budov, v majetku sbírkových institucí je dalších 32 plastik. V Opavě máme ještě jedno její dílo, kamenné sousoší „Rodina“ umístěné před školou E. Beneše v Kateřinkách z roku 1974. Plastiku vytvořila Sylva Lacinová v roce 1970. Socha byla po deset let středobodem nově upraveného Náměstí Osvoboditelů, jehož autorem byl architekt Lubor Lacina, sochařčin bratr. Lacina, žák architektů Bohuslava Fuchse a Jiřího Krohy žil v letech 1920-1998. Jedním z jeho posledních zachovaných projektů je odborníky ceněné Hlavní nádraží v Ostravě-Přívoze. Zničená Opava, připomínka válečných utrpení, ačkoliv musela v roce 1980 ustoupit Rudoarmějci, památníku osvobození (který zase musel v nově upraveném náměstí v roce 2007 ustoupit replice fontány J. M. Olbricha), je některými odborníky pokládána za jednu z Lacinové nejvýznamnějších realizací.
Bohatě strukturovaná krychle z tepaného plechu, zavěšená na pět metrů vysokém žulovém podstavci je pokryta přirozenou patinou a místy barevnými graffity, což ji neubírá na expresivní působivosti. Daleko hůře je na tom stav železné vnitřní konstrukce, která koroduje a do budoucna hrozí její poškození. Zcela nejzávažnější je však skutečnost, že socha postupně doslova mizí. Půjdete-li někdy kolem, podejděte ji a podívejte se zespoda zevnitř na stěny krychle. Budete překvapeni, čeho jsou někteří z nás pro pár drobných schopni.

(Tomáš Skalík: Zničená Opava. Region Opavsko 30. ledna 2008)