Gottfrei v ulicích

Autor: o.s.Za Opavu - Tomďż˝ Skalďż˝k <skalik(at)zaopavu.cz>, Téma: Umění ve veřejném prostoru, Vydáno dne: 13. 07. 2011

V sobotu 2. července jsem šel parkem na dětské hřiště pod Ptačákem. Syna tam vypustím a kouknu, co dělají Gebauerovi ptáci, jedna z nejlepších sochařských realizací v Opavě za posledních x let. Po cestě jsem si všimnul odpadkových košů omotaných igelitem s nějakou nalepenou fotkou. Postupně zjišťuji, že fotky jsou na každém koši v okolí, každá zachycuje stav koše v určitý okamžik a navíc je doplněna o nějaký text. Záhy mi došlo, že se jedná o titulky z novin s posledního týdne. Ve spojení se zachycenými obrazy z útrob košů se palcové titulky a jejich významy posunuly do nečekaných kontextů. Nevěděl jsem, kdo to má na svědomí, ale pobavil jsem se. Ten člověk - autor "díla" to zmáknul dobře (teprve později odpoledne jsem se dozvěděl, že autorem je, kdo jiný, fotograf Jiří Štencek). Jeho zásah do městského prostoru je vtipný, originální, nenásilný a nedestruktivní. Konečně něco odlehčeného, co má hlavu a patu na poli opavského street artu.

Další překvapení čekalo u Koule. Ale u jaké koule? Co se jí stalo? Ta plechová ohrada vypadá nějak divně. To asi nebude ohrada, za kterou probíhají restaurátorské práce naší oblíbené. To vypadá, že je v tom nějaký záměr. Záměr zakrýt kouli, zakrýt tu kulatici, změnit oblost za hranatost, kamennost za plechovost, nic víc. A pozor - nic míň. Nejsem sice členem umělecké skupiny Natvrdlí, ale teprve tady mi došlo, že se dívám na výsledky práce výtvarného sympozia "Ztracená Opava" - uměleckého projektu Gottfrei, o němž se na opavské výtvarné scéně už týden živě diskutuje a jímž ona scéna již týden žije. Tu hranatou plechovku mají na svědomí Václav Minařík a Tomáš Vrána, kteří jsou spolu s Pavlem Havrlantem hlavními organizátory celé akce (Pavel Havrlant v rámci sympozia vytvořil instalaci na osvětlení Zemského archívu).

Na vernisáži výstavy později odpoledne jsme měli možnost vidět další práce, obrazy a kresby, kterým dalo sympozium vzniknout.Malbou je zastoupena Anna Drdová se svými expresivními výjevy z džungle, Martin Froulík se skoro naléhavě výmluvnými obrazy stříkanými přes šablony , Martina Pavelková s dramatickým a nejasně temným plátnem. Denisa Fialová se v jednom z obrazů (Šmírák) inspirovala (záměrně?, náhodou?) sochou Špióna Františka Skály na Dolním náměstí. Zajímavé malby vytvořili také Jan Prokeš a Tomáš Vrána. Lukáš Pavlíček se projevil jako zkušený grafitti maker a do městského prostoru vstoupil svým igelitovým zápalem betonové kostky na břehu řeky Opavy. Marek Bartoš si vzal na paškál opavské palmy, které do města zavítají každým rokem ze svých zimovišť ve sklenících a zachytil jejich osobitost sérií fotografií.

Sochařsky se na sympoziu představili také Petr Marcalík a Daniel Klose. Zatímco první z nich vytvořil dílo menších rozměrů, o to intenzivnějšího politicko-kulturního apelu, totiž fackovacího panáka s bustou známého politika, druhý velkoryse vykročil do Mnišské ulice monumentální dřevěnou plastikou Pátého jezdce (apokalyptického?).

Vytvořená umělecká díla by se dala jistě zhodnotit také přísně vzato z pohledu umělecké kritiky. Našli bychom tak možná řadu problematických momentů a museli konstatovat, že po stránce řemeslného provedení, originality nebo vyzrálosti projevu jsou některá díla nedotažená. Ale jsem přesvědčen, že i sebepřísnější kritik, poté, co nenechal jediný vlas na hlavě, by závěrem konstatoval, že akce se vydařila a umění vzniklo.
Projekt Gottfrei od svého počátku již několikrát ukázal, že je a hodlá být významným článkem opavské kulturní scény a výstava Ztracená Opava je toho dalším důkazem. Je velmi osvěžující vidět opět po čase nová umělecká díla v ulicích města, alespoň na chvíli ozvláštnit známé prostory něčím neobvyklým, provokativním nebo vtipným.

Deset dnů po vernisáži a o sympoziu se stále mluví a píše. Dokonce v internetových diskuzích slaví úspěch, pokud tím máme na mysli velký počet komentářů. Obsah komentářů je už něco jiného. Nejvíce naráží oplechovaná koule. Tato instalace zdá se být trnem v oku mnoha milovníkům (čeho - koule?, - města?, - umění?, na to bychom potřebovali pravděpodobně sociologický rozbor). Většina z rozhořčených pisatelů zavrhuje jak dílo, tak jeho autory a do jednoho pytle s veteší hází potažmo celé moderní umění. A tak se z původně pěkné instalace, byť umělecky v širším kontextu nijak významné, stává v opavském měřítku dílo zásadního významu, jakýmsi nechtěným manifestem, ilustrací, terčem i pranýřem zároveň.

Vracel jsem se z vernisáže společně s desítkami ostatních návštěvníků, příjemnou procházkou průvodem kolem odpadkových košů plných fotogenického materiálu, kolem dřevěného kostrojezdce. A na zítra se těším, sraz je totiž, kde jinde, na náměstí u krychle.

Související články jinde:
Projekt Gottfrei schoval kouli před Hláskou za plech (7. 7. 2011 - opavsky.denik.cz)

Ztracená Opava / výtvarné symposium (gottfrei.com)