Měšťanský pivovar v Opavě – konverze průmyslového areálu

S laskavým svolením Lenky Kordinové zvěřejňujeme část zajímavé a stále aktuální  bakalářské práce, která byla v roce 2012 vypracována na Ostravské univerzitě v Ostravě a nese název Měšťanský pivovar v Opavě. Do textů bylo zasahována jen zřídka, převážná část je přímými citacemi.  

 

Autorka si zvolila téma konverze pivovaru Opavské měšťanské pivovarské společnosti – pozdějšího Zlatovaru a.s., který byl právě v průběhu let 2011 – 2012 transformován v nové společenské centrum Breda & Weinstein. Problematika konverze opavského pivovaru je viděna v přístupu k jeho památkovým hodnotám, které jsou v této práci dešifrovány pomocí sledovaného historického vývoje pivovarnictví ve městě a podrobným rozborem jeho stavebního vývoje. Zjištěný stav je následně konfrontován s projektem nového společenského centra B & W a v závěru je uvedeno celkové hodnocení celé situace z hlediska památkové péče.







 

Úvod
Industriální období skončilo. Podoba našich měst formovaná od druhé poloviny 19. století, typická svými vysokými továrními komíny, je živá už jen ve vzpomínkách našich pamětníků. Čas nelze zastavit a s ním ani technologický a technický pokrok. Tovární výroba nepřestala existovat, jen změnila své nároky na prostor, suroviny, výrobu i technologii a díky tomu přesouvá svou výrobu z tradičních prostor do nových. Přesto existuje jedna oblast výroby, jež ovlivnila dění ve všech oblastech našeho území a tím je pivovarství, které se stalo národním průmyslem a pivo typicky českým nápojem. V dřívějších dobách byly budovy pivovarů pro česká, moravská a slezská města stejně typická jako městské radnice. Historická síť pivovarů byla na našem území rovnoměrně rozložená a v době své největší expanze, tedy od druhé poloviny 19. století až po období první světové války, ji tvořilo přes tisíc pivovarských staveb. Ústředním motivem této práce je průmyslový areál pivovaru Opavské měšťanské pivovarské společnosti v centru města Opavy, který byl navržen k prohlášení za kulturní památku, ale ve výsledku se tak nestalo. Důvod mého zájmu tkví v tom, že jako mnohým jiným jeho „kolegům“, se mu dostane nového využití (provoz ukončen v roce 2005), které je spojené s jeho stavební úpravou. Mne zajímalo, jak se v praxi přistupuje k budovám, u nichž z památkového hlediska byla shledána významná hodnota, aby nebyla zhodnocena natolik jedinečnou, aby pivovar památkově chránila. A druhým důvodem je úcta k této dominantě města Opavy, jež se stala průmyslovou „tvrzí“ upomínající na, jistě ne nevýznamnou, historickou epizodu v dějinách města.

Počátky pivovarnictví v Opavě do roku 1517
Znalost vaření piva byla vlastní již starověkým národům, usídleným především v Egyptě a v Mezopotámii. Stejně tak vaření piva na území Čech a Moravy bylo pravděpodobně známo obyvatelstvu, které zde sídlilo, již před příchodem Slovanů, přesto za hlavního nositele této znalosti na našem území jsou považováni právě později zde usedlí Slované. První doložená zmínka o vaření piva u nás je z roku 993 vztahující se k Břevnovskému klášteru. Toto datum je považováno za spodní časovou hranici pivovarské historie u nás a otevírá tak první etapu vývoje, jež je ukončena rokem 1517, kdy se díky právním úpravám začalo rozvíjet vrchnostenské pivovarství. Rozvoj pivovarství je u nás spojován se zakládáním měst ve 12. a 13. století. Města se oproti agrárnímu venkovu začala specializovat na produkci řemeslně vyráběných výrobků a tím byl položen základ tzv. městským řemeslům. Pivovarství sice nikdy za řemeslo uznáno nebylo (vyjma sladovnictví), ale docházelo ke koncentraci výroby piva a zdokonalování technologických a výrobních prostor, stejně tak i definování toho, kdo smí a kdo nesmí pivo v nově vzniklých městech vařit. Do té doby mohl pivo vyrábět kdokoliv – doma, v klášterech, na hradech. Výsadou měst (nejprve královských, později rovněž poddanských) se stalo právo várečné – jedno z nejdůležitějších a nejvýdělečnějších středověkých městských práv. V rámci tohoto uděleného městského privilegia bylo definováno, že pivo smí ve městě vařit pouze ten, kdo vlastní právovárečný dům. K samotné výrobě piva si právovárečníci pronajímali řemeslníky – sladovníky na výrobu sladu a pivovarníky na výrobu piva. Sladovníci byli středověcí, cechovně organizovaní řemeslníci, kteří měli klíčový význam pro rozvoj pivovarství a výrobu piva – určovali množství piva i množství sladu, kontrolovali kvalitu a dohlíželi na to, aby pivo vařil jen ten, kdo se v oboru řádně vyučil. Proto také česká piva byla již ve středověku velmi kvalitní a v hojné míře se vyvážela do okolních zemí. Na území Čech se v roce 1712 nacházelo celkem 1294 pivovarů, z toho 991 panských, 138 v poddanských městech a pouze 165 ve městech královských a horních.

V Opavě se počet právovárečných domů pohyboval mezi počtem 265 – 279. Tyto domy se členily podle počtu várek piva za rok, a to na jednovárečné až šestivárečné. V jednotlivých domech se vařilo podle předem stanoveného pořádku, který byl sestaven městskou radou. Další měšťan nemohl začít vařit dřív, dokud soused vařící před ním všechno pivo nevystavil. Dny vaření a čepování piva byly pro každého opavského právovárečného měšťana nejdůležitější událostí roku, a to nejen z finančních důvodů. V těch dnech býval jeho dům středem společenského života celého města nebo městské čtvrti. Měšťané zde rokovali, oddávali se veselí a vše je sbližovalo. Přes sílící překážky konkurující šlechty stanula výroba piva v Opavě ve druhé polovině 16. století na jednom ze svých vrcholů. V Opavě, která byla jedním z největších producentů piva v celé oblasti, se prokazatelně vařilo pivo dvojího druhu – marcovní pivo (březňák), které náleželo mezi nejsilnější stará piva vyráběná z ječného sladu, a běžnější světlé pivo, nebo-li bečkové, které se vyrábělo z pšenice. Oba druhy lahodného moku se kromě šenků a krčem ve městech čepovaly také v širším okolí. Zprávy ze 16. století uvádějí, že Opavané vystavovali pivo celkem ve 25 vesnicích opavského knížectví. V organizaci výroby piva se pozvolna prosazoval tzv. nákladnický systém, takže tento oblíbený nápoj se již nevařil jako dříve podomácku v domech jednotlivých majitelů výčepního práva, ale produkce se soustřeďovala do měšťanských pivovarů. Složité a nákladné výrobní zařízení na vaření piva mělo za následek, že stále větší počet právovárečných měšťanů své oprávnění přenechávalo za peníze majitelům domů pro tento účel speciálně zbudovaných. Těchto tzv. soukromých pivovarů v Opavě bylo několik. K nejvýznamnějším náležely v renesanční Opavě pivovary na Horním náměstí. Jednalo se např. o velký Gillerův pivovar (Horní nám. 5), dále pivovar U zlatého kříže (Horní nám. 58), pivovar U sv. Trojice (Horní nám. 27) nebo Spachovský pivovar (Horní nám. 51). Významným producentem piva byla i Opava samotná. Obec šenkovala pivo v městské šenkovně, zmiňované poprvé v roce 1495. Tato šenkovna, označována nejčastěji jako taberna či taverna, se nacházela na Horním náměstí téměř naproti průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie. V zadním traktu domu směrem k hradební zdi byla situována později malá sladovna a městský pivovar. Opavská městská obec vařila v 16. století ve vlastní režii pouze pšeničné pivo. Obecní pivovar a jeho zaměstnance mohli pro soukromé várky využívat za poplatek i měšťané, stejně jako služeb šrotýře zajišťující převoz piva. Při uhrazení „studničních peněz“ směli rovněž odebírat od města údajně kvalitní vodu, snad z městské studně, která byla pro dobrá piva nepostradatelná.

Vývoj v 17. až 20. století
V organizaci výroby piva v Opavě došlo v průběhu 17. a 18. století k zásadním změnám. Právovárečníci vařili pivo v městských pivovarech postupně podle tzv. pořádku a čepovali je v šencích ve svých domech nebo je dodávali do krčem a hostinců ve městě a okolí. Počet várečníků byl podle všeho obdobný jako ve starší době a tvořilo jej 265 – 279 osob – majitelů privilegovaných domů. V roce 1786 vznikla v Opavě „Měšťanská pivovarská společnost“ . Za 30 let od jejího vzniku byla malovýroba piva úplně zastavena. A právě v tu dobu přišel opavský purkmistr Jan Schössler s iniciativou postavit v Opavě pivovar nový, a tak byl 11.8. 1824 položen základní kámen budoucího Zlatovaru. K definitivní dostavbě došlo roku 1826, ale výroba piva byla zahájena již o rok dříve. Nový pivovar tak udělal definitivní tečku za řemeslnou výrobou piva v Opavě a současně se tím stal nejstarším továrním zařízením Opavska. Stavba nového pivovaru byla podmíněna i urbanistickými změnami města, kdy bylo rozhodnuto, v rámci dalšího rozvoje, o zbourání městských bran. Pozemek pro výstavbu pivovaru se nacházel na místě mezi právě zbouranou Jaktařskou bránou a vodním náhonem. Je příhodné, že již v dobách minulých v těchto místech stával pivovar, ale od 16. století byl tento pozemek využíván jako morový hřbitov. Opavané tam totiž za městskými branami od roku 1570 až do josefínských reforem pohřbívali oběti morových epidemií. Ve druhé polovině 19. století byly již stavěny pivovary s moderními technologiemi, kde se výroba piva soustřeďuje do několika budov, jež jsou budovány pro jednotlivé výrobní kroky. První větší narušení výroby přinesla opavskému pivovaru první světová válka. Kvůli nedostatku surovin hrozilo, že bude pivovar uzavřen. Správní radě se však podařilo v pivovaru udržet výrobu bez přerušení. Pivo se vařilo z různých náhražek jako čiroku, řepného sirupu či lékořice. Pivovar se z válečných útrap zmáhal pomalu. Předválečná produkce byla přesažena až roku 1930.   Vývoj po 1. světové válce nepřinesl žádné převratné změny v technologii výroby piva. Základní postup, přetrvávající v podstatě dodnes, se neměnil. Zdokonalovány byly jednotlivé výrobní operace a stroje, využívaly se nové materiály a zlepšovala se technická úroveň a účinnost energetických zařízení.

Stavební a technický rozvoj pivovaru
Výstavba areálu opavského měšťanského pivovaru probíhala v několika etapách. Z doby vzniku pivovaru se dochoval přepis z roku 1942 od Otto Wenzelidese, který zpracoval Zdeněk Kravar: „Budova měla v podzemí vyzděnou ledárnu, rozlehlý sklep měl mohutné pilíře a klenutý strop, stejně jako spilka. Schody do sklepa byly rovněž klenutě a dostatečně široké. V samotném pivovaru byly čtyři chladící štoky, měděná varná pánev na 120 věder (7056 l), kam mohla být dobře přiváděna voda z nedalekého náhonu. K budově pivovaru přiléhala ubytovna pro dělníky. Sládkův byt stál hned vedle, měl tři pokoje, klenutou kuchyni, komoru a předsíň, dlážděnou břidlicí. Podlaha byla dlážděna cihlami, takže působila i jako protipožární zabezpečení. Ze stejného důvodu byla mezi pivovarem a sládkovým bytem postavena protipožární zeď. Dvůr měl rozlohu 300 sáhů čtverečných a přiléhala k němu klenutá stáj pro čtyři pivovarské koně, místnost pro postroje, dřevěný chlév pro černý dobytek a kurník a záchody.“    Hlavní vývojová etapa výstavby pivovaru probíhala v 70. – 80. letech 19. století, kdy vznikla podstatná část budov, a v období před první světovou válkou, kdy byl přestavován. Získal charakteristickou podobu průmyslových pivovarů, jejichž uspořádání je přizpůsobeno technologickým způsobům výroby. Hlavní výrobní jednotky pivovar a sladovna byly vybudovány jako samostatné výrobní objekty v rámci jednoho areálu a postupně byly rozšiřovány o dílny na výrobu a sklad sudů, kanceláře, obytný dům, sklad, sušárnu atd. Důvodem k přestavbě pivovaru bylo udržení jeho konkurenceschopnosti. Do Opavy se začala dovážet nejen piva z blízkých měst jako Ostrava a Karviná, ale i ze vzdálených Plzeňských pivovarů.
Správní rada se tak rozhodla roku 1871 pivovar přebudovat. Projekt i prováděcí práce byly zadány opavské stavitelské firmě Augusta Bartela. Podstata přestavby spočívala v náhradě vodní energie parou. Nově byla postavena kotelna a strojovna, do které byl uveden první parní kotel.




Obrázek 1: Reprodukce pohlednice z roku 1901 s pohledem na pivovar z dnešní Pivovarské ulice. V prvním plánu reprodukce je zachycena dnešní administrativní budova, která dosahuje výšky dvou nadzemních podlaží a je stavebně připojena k budově ledáckých sklepů. V pozadí je vidět varna, která dosahuje přibližně stejné výšky jako strojovna umístěná u její západní stěny. (Zdroj: Slezské zemské muzeum, fotoarchiv, číslo snímku: C 220. 94.)



Obrázek 2: Fotografie pivovaru z 30. let 20. století. Záběr na fotografii je obdobný jako u předchozí pohlednice. V ústředním pohledu je dnešní administrativní budova, která je oproti roku 1901 navýšena o další nadzemní podlaží. Varna v pozadí je taktéž oproti stavu v roce 1901 zvýšena a budova hvozdu je opatřena novým „komínem“ s vrcholovým otočným nástavcem. (Zdroj: Slezské zemské muzeum, fotoarchiv, číslo snímku: A 291) 3. 95.)

Během první světové války byla prováděna jen nejnutnější údržba pivovaru. Druhá světová válka byla pro pivovar pohromou. Při osvobozovacích bojích v dubnu 1945 byl pivovar těžce poškozen bombardováním.




Obrázek 3: Litografie axonometrického pohledu na pivovar od severozápadu z třicátých let 20. století. Pivovar je zachycen ve svém hmotovém uspořádání, které se až do prvního desetiletí 21. století výrazně nezměnilo. (Zdroj: Slezské zemské muzeum, fotoarchiv, číslo snímku: C 306) 1. 95.)



Obrázek 4: Půdorys opavského pivovaru zakreslen při soupisu movitého a nemovitého majetku pivovaru v roce 1942.

Jak jsme se již dozvěděli z předcházejících kapitol, areál pivovaru byl vystavěn ve třech hlavních stavebních etapách. První stavební fáze souvisela s novostavbou pivovaru Opavské měšťanské pivovarské společnosti, která probíhala v letech 1824 – 1826. Prostory tohoto prvního pivovaru jsou pravděpodobně zachovány ve stavební hmotě „staré“ sladovny, přesněji řečeno v jejich zaklenutých prostorách suterénu a prvního nadzemního podlaží, čímž by se staly nejstarší dochovanou částí pivovaru. Druhá stavební etapa, která probíhala v 50. letech 19. století, nám zanechala valeně sklenutou podzemní část ledáckých sklepů, částečně upravenou budovu dnešní pivovarské restaurace a přízemní část administrativní budovy, jež je dnes nově opatřena polystyrénovým obkladem a plastovými okny. Třetí a nejvýznamnější stavební etapa probíhala od roku 1871 až do první světové války. V této stavební kampani byl novými objekty zastavěn téměř celý pozemek pivovaru, vymezený dnešním obchodním domem Breda & Weinstein na jihu a bývalým městským náhonem na severu. Půdorysné uspořádání jednotlivých provozů je výsledkem stavební praxe druhé poloviny 19. století. Architektura opavského pivovaru v této době používala pro svou dobu příznačných historizujících forem, které v sobě kombinovaly románské tvarosloví, hladké omítky v kombinaci s neomítnutou cihlou. V meziválečném období byla výrazně rekonstruována varna, ale ve svém pojetí korespondovala se stávajícím tvaroslovím ostatních objektů. Počátek druhé světové války tak ukončil téměř stoletý stavební vývoj pivovaru.

Po roce 1945 již žádné plánované velké přestavby v pivovaru uskutečněny nebyly, spíše docházelo k drobným úpravám tak, aby výrobní prostory vyhovovaly novým technickým zařízením, kterými byl pivovar postupně doplňován. Do prvního desetiletí 21. století se tak zachoval kompaktní areál pivovarských staveb svým půdorysným a hmotovým rozložením upomínající na výrobní praxi piva druhé poloviny 19. století, která zůstala ve své podstatě dodržována i celé století dvacáté.

Technologický tok zůstal u jednotlivých budov čitelný dodnes, tedy až na budovu hvozdu, která byla na přelomu 70. a 80. let přestavena na silo. Původní historizující pojetí fasád jednotlivých budov, taktéž v čitelné podobě dochováno dodnes. V rámci úprav je patrné druhotné opatření fasád břízolitovou omítkou z 60. letech 20. století, případné změny výplní okenních a dveřních otvorů. U administrativní budovy, stavby ledáckých sklepů a pivovarské restaurace v různém rozsahu setřen původní ráz fasády.

 

Výroba v opavském pivovaru Zlatovar byla ukončena roku 2005. Národní památkový ústav podal návrh na prohlášení areálu kulturní památkou, Ministerstvo kultury ČR rozhodlo o jeho neprohlášení. Areál pivovaru odkoupila developerská společnost, jež se zaštítila, že město ekonomicky pozvedne, dopřeje mu kvalitní architekturu a doplní o společenské vyžití, které ve městě chybí. Bylo rozhodnuto, pivovar se změní v nové multikulturní centrum, pro Opavu s příznačným názvem Breda & Weinstein. Začátek roku 2010 a pivovar se bourá.

Problematiku industriálních památek jsem stručně zmínila již v úvodu. Z ní vyplynulo, že hodnocení, prohlašovaní za památky i financování je u průmyslového dědictví poněkud problematickou otázkou. Oproti památkám uměleckým a historickým, na které jsme v oblasti památkové péče více zvyklí, protože se k ní vážou již od dob vzniku této instituce, jsou technické památky znevýhodněny. Výraznější zájem o ně můžeme pozorovat až v 70. letech 20. století v Anglii a Francii, odkud se šířil i do ostatních zemí.

Dnes se zájem o staré tovární budovy a výrobní prostory stále zvyšuje, jednak tím, že toto období lidských dějin už se stává historii a neoddiskutovatelnou součástí naší minulosti, jednak proto, že těchto průmyslových velikánů ubývá a nepochybně i proto, že tovární areály dříve stavěné na okrajích měst, se s koncentrací výstavby sídel dostaly do samých center lidských sídlišť.

 

Nový stavební záměr společnosti Quinlate Private, zastupované společností Develon CZ a. s. (Develon) byl naznačen již v tiskové zprávě z 25. 1. 2008. Investor, jak sám uvádí, si je vědom své zodpovědnosti za vlastní činy, chce v souladu s tímto přinést do města Opavy projekt, který by měl nejen uspokojit náročné potřeby moderní společnosti, ale i architektonicky kvalitní stavbu, jež by citlivě reagovala na místní podmínky. Později svůj záměr definoval konkrétněji a to ve znění: Účelem stavby je vytvořit a následně dát do užívání fungující a pulsující společenské centrum, objekt občanské vybavenosti sloužící danému i širšímu území, kde jsou moderní architekturou doplněny některé stávající architektonicky a historicky cenné stávající části a fragmenty pivovaru, ve spojení s učebnicovou architekturou historické památky OD Breda a Weinstein, přesahující význam České republiky.

V rámci začlenění historicky významných částí pivovaru do přestavby byly zhodnoceny jako nejhodnotnější a nejvhodnější pro záměr investora varna, spilka, pivovarský komín, uliční zeď plnírny sudů, stará a nová sladovna. Tyto by měly být zrekonstruovány tak, aby byl zachován jejich technický ráz. Ostatní budovy pivovaru, jako je administrativní dům, pivovarská restaurace, budova ledáckých sklepů, stejně jako i ledácké sklepy samotné, budou demolovány.

 

Rekonstrukci s ponecháním technického rázu budov varny, spilky staré a nové sladovny se v projektu rozumí, zajištění a zachování veškerých kleneb v objektech a snahou zhodnotit i stávající stropní konstrukce. Ve staré sladovně se zachová stávající konstrukce střechy – dřevěný krov se stojatou stolicí. V nové sladovně bude konstrukce střechy zachována jen částečně - stanová střecha. V budově varny bude proveden zásah do stávajícího dřevěného krovu – změna z ležaté stolice na šikmou. Budou zachovány krokve, včetně výškového umístění a sklonu. U spilky bude zachována celá konstrukce střechy. Okenní otvory budou doplněny replikami stávajících kovových oken. Technické i technologické vybavení pivovaru bude bez výjimky odstraněno.

 

Určujícím momentem projektu nové přístavby by měli být zachované budovy pivovaru. Nové hmoty vícepodlažních prosklených prostor, umístěných podél pivovarských staveb, jsou navrženy tak, aby umožňovaly co nejvíce možných průhledů na dané objekty. Celý koncept nových hmot je řešen formou kontrastu, jak v materiálu, tvaru, ale i v celkových hmotách nově přistavovaného. Jde o kombinaci betonových panelů s podpůrnou konstrukcí pro popínavé rostliny a obkladových panelů z mléčného skla, umístěných do monolitického železobetonového skeletu. Výrazným prostředkem dotvářejícím působení projektu je umístění zeleně v celém areálu. Ta je aplikována v několika formách, jde o popínavé rostliny na stěnách, bezúdržbovou zeleň na plochých střechách a parter osázený stromy.

 

Výroba piva je s městem Opavou spjata již od jeho počátků. Moderní průmyslový pivovar vystavěný v oblasti bývalých městských hradeb je výsledkem několika staletého vývoje pivovarství u nás. Jeho vývoj nesouvisí jen s novou technologií, ale i s vývojem společenského postavení piva a jeho výrobců, ekonomickým hlediskem, ale kupříkladu i s právními úpravami souvisejícími s výrobou a výstavbou pivovarů. To, že je město Opava součástí tohoto evolučního procesu, probíhajícího ve většině Českých, Moravských a Slezských měst se snažila nastínit první kapitola. Pokud se vrátíme k samotnému areálu pivovaru Zlatovar, jehož založení je datováno roky 1824 – 1826, znovu souhrnně zopakuji zjištěný stav rozebraný a zhodnocený v druhé kapitole.

 

Areál pivovaru byl až do demolice v roce 2011 intaktně dochovaný kompaktní soubor výrobních staveb, sloužící k průmyslové výrobě sladu a piva. Půdorysné, hmotové i architektonické uspořádání pivovarského komplexu bylo výsledkem stavební praxe druhé poloviny 19. století, kdy se u průmyslových staveb uplatňovalo cihelné režné zdivo, s identifikačními prvky architektury vycházejícími s funkční náplně jednotlivých výrobních fází viditelnými na jednotlivých budovách až do roku 2011.

 

Opavský pivovar není jen dokladem stavebního a technického vývoje v daném oboru a období, ale zároveň se stal i významnou urbanistickou dominantou města Opavy. Historické jádro města bylo výrazně poznamenáno regulovanou výstavbou po roce 1895, která uplatňovala historizující stavební formy a jejímž výsledkem je dochovaná a dnes památkově chráněná podoba historického jádra města. Pivovar Zlatovar se svými dochovanými historizujícími architektonickými formami plynule navazuje na centrální památkově chráněnou část města a stává se tak přirozeným přechodem mezi starou zástavbou a v nových formách utvářeným předměstím. Zároveň dokládá stavební a urbanistický rozvoj města, taktéž vlastní většině měst na území ČR, který by se dal stručně charakterizovat: Historické jádro formované do konce 19. století, pás průmyslových staveb vystavěný mezi polovinou 19. století a druhou světovou válkou a na ně navazující předměstí, jehož extenzivní rozvoj je zaznamenán především po roce 1945.

 

Díky těmto hodnotám byl pivovar začleněn v roce 1996 do nově vzniklého ochranného území rozšiřující památkově chráněné území MPZ Opava. Kromě výše zmíněných hodnot byl pivovar do ochranného území začleněn i díky svému hmotovému uspořádání, kdy jeho výrazná silueta při pohledu z nákladní ulice pozitivně dotváří obraz města. Pivovar sloužil od dob svého založení až do roku 2005 účelu, ke kterému byl postaven – výrobě piva. Po tomto datu bylo zjevné, že pivovar už výrobu ve svých prostorách znovu neobnoví. Vzhledem k výše uvedeným hodnotám podal Národní památkový ústav v Ostravě návrh k prohlášení pivovaru za kulturní památku. K navýšení zákonné ochrany však nikdy nedošlo. Pokud by tomu tak bylo, realizoval by se projekt? To už se asi nikdy nedozvíme. 

 

 

Další zajímavé odkazy: