Je libo komunitní sad?

Autor: o.s. Za Opavu -Zdeněk Frélich <frelich(at)zaopavu.cz>, Téma: Ostatní nezařazené, Vydáno dne: 01. 07. 2013

Co si představíte pod slovem „komunitní“? Že by něco společného? A když společného, tak koho tedy – všech nebo jen určité skupiny? Protože se jedná o téma, o kterém si myslíme, že má svůj potenciál také u nás, chceme zmínit v článku naše zkušenosti z Anglie, kde „to“ frčí.














 

Předně musíme začít u samotného anglického, hojně používaného slova „community“. Snažili jsme se jej přeložit do češtiny a samozřejmě nás napadlo slovo komunitní (komunita), což ale není zcela přesné a v našem jazyce je to používáno spíš jako odbornější výraz, který je široké veřejnosti trochu podezřelý. Budeme tedy muset použít více českých slov - společný (community garden), místní (local community), sousedský (neighbourhood community), obecní (community centre), veřejný (community services). Celkově výraz popisuje konání nějakého společenství, ať už jsou to třeba obyvatelé bytového domu, fotbalisté, mladí lidé nebo všichni Opavané.

Co vše může být komunitní? V Anglii jsme měli možnost poznat, že komunitní může být skoro cokoliv. V řadě měst v posledních letech vznikly komunitní sady, komunitní zahrady a komunitní farmy. Není to však rozhodně všechno. Existují zde třeba komunitní pivovary, komunitní kavárny nebo restaurace, komunitní recyklační centra a další služby. Podobné slovo je „cooperative“ - což se překládá jako družstevní, i když za komunismu bylo tohle slovo u nás dost zdiskreditováno. Britský obchodní řetězec COOP je družstevní - vlastní ho tisíce jeho členů (a podobně funguje český COOP). Nesmíme zapomenout na různé typy pozemkových spolků, tzv. landtrusts, které fungují také na „komunitním“ principu a budují třeba finančně dostupné bydlení pro mladé rodiny ve své obci.




A jak to tedy vypadá v praxi? Hlavním principem a cílem communities je vytvářet něco společně pro společný prospěch. Ve městě na jihu Anglie jménem Bridport, kde jsme žili, to fungovalo tak, že např. skupina lidí získala do správy pozemek u kostela, u kterého vysadili komunitní sad. Starají se o něj společně, do údržby se může zapojit každý, pořádají se tam společenské akce a očekávaný prospěch je pro všechny. Tady vidím příležitost i pro naše obce a města, neboť si dokážeme velmi dobře představit, že se nějaký obecní pozemek využije podobným způsobem.

Další možností je komunitní zahrada nebo komunitní farma. Ve vedlejším městě si skupina zájemců za symbolický příspěvek pronajala na okraji města pozemek ve vlastnictví (prince Charlese), na kterém společně hospodaří. Za společné prostředky a společným úsilím postavili velký fóliovník, připravili záhony pro pěstování zeleniny a zároveň zde chovají slepice a husy. Jednou za 2-3 týdny probíhá společná pracovní akce, na kterou jsou zváni všichni zájemci, v mezičase si rozdělí pravidelné úkoly v péči o pozemek. Přínosem je zde jednak produkce místních potravin, které si členové skupiny mohou odnést, a především to, že se lidi sejdou a společně tvoří něco, co je baví. Tento sociální aspekt – setkávání lidí u práce a následně u čaje a sušenek – je snad i důležitější než samotné pěstování zeleniny. Bylo moc zajímavé pozorovat členy, jak debatují o tom co pěstovat a jak řešit problémy a sbírat zkušenosti. V tom je ten hlavní rozdíl oproti našim podmínkám, kde zahrádkáři zpravidla pracují na své vlastní zahradě a souseda potkají pouze přes plot nebo na schůzi.


Na vesnicích existují také komunitní hospody. Někdy se stane, že se již nepodaří provozovat hospodu na komerční bázi, protože to podnikateli nepřináší dost zisku. Hospoda pak zavře a najednou v dané vesnici zcela chybí místo k setkávání. Možností je, že se skupina lidí domluví a hospodu za společné peníze koupí nebo pronajmou a pak ji provozují. Peníze na nákup mohou být buď z jejich vlastních zdrojů, nebo je mohou získat z veřejných prostředků (rozpočet obce, kraje, nadace, veřejná sbírka...). Samozřejmě, že vždy je potřeba nastavit pravidla provozu, na kterých se všichni shodnou. Členové „komunity“ (v tomto případě provozovatelé hospody) z toho zpravidla nemají finanční příjem, avšak přínosem je zachování hospody, bez níž by byl život v daném místě o něco chudší. Případný zisk je vložen do dalšího provozu a rozvoje. Stejně tak fungují i komunitní obchody a kavárny a celkově se tomu říká sociální podnikání - tedy podnikání ne primárně za účelem finančního zisku, ale s jiným cílem prospěšným společensky nebo ekologicky (ekonomický aspekt je také důležitý, aby podnik přežil, ale není ten nejhlavnější).


Naposled zmíníme pozemkové spolky. Ty mohou být založeny např. pro ochranu přírodně hodnotných území, kdy jsou získány peníze na výkup pozemků v lokalitě, o kterou se pak sdružení (tj. community) stará, většinou dobrovolně. Jiné pozemky mohou být získány pro výstavbu sociálních bytů – v našem městě Bridportu byla cena nemovitostí velmi vysoká a řada mladých lidí si proto nemohla dovolit zde bydlet. Ve městě proto několik aktivních lidí založilo community landtrust (pozemkový spolek). Podařilo se jim získat prostředky na výstavbu bytů a vykoupení pozemků, jejichž majitel je prodal dokonce levněji, neboť šlo o veřejný prospěch. Peníze poskytli soukromí vkladatelé a také různé nadace a další veřejné subjekty. Tyto byty budou pronajímány za netržní nižší cenu místním lidem, kteří splní domluvená kritéria. Peníze z nájmů budou investovány do dalších obdobných projektů. Je nutno zmínit pro nás docela těžko představitelnou věc - členové landtrustu veškerou práci typu získávání peněz, příprava projektu, administrativa apod. dělali dobrovolně bez nároku na odměnu. Když jsme se ptali jednoho z nich, Vincenta, jaká je jeho motivace, odpověděl: „Mám dceru, která se odtud musela odstěhovat, protože si nemohla dovolit drahý nájem. Myslím si, že město podobné byty potřebuje. Navíc jdu za chvíli do důchodu, takže mám na podobné věci více času.“ Nutno dodat, že Vincent se aktivně a dobrovolně angažoval asi v pěti dalších organizacích, což velmi připomíná několik jedinců ze Za Opavu :)


Dají se podobné principy uplatnit i u nás? A jaký je rozdíl mezi Anglií a Českem?
Jeden rozdíl je zde docela významný. Anglie je země s velice rozvinutým kapitalismem, kde je role měst a obcí mnohem menší než u nás. Obce a města v Česku mají větší pravomoci a prostředky než obce a města v Anglii. Proto se u nás očekává, že řadu těchto veřejně prospěšných záležitostí mají řešit ony. Navíc obce ještě vlastní řadu pozemků a budov, které je možné pro různé účely využívat. V Anglii města tyto možnosti většinou nemají, neboť spousta nemovitostí už byla v minulosti prodána. Proto se o řadu oblastí musí nějak postarat samotní občané – je to v jejich vlastním zájmu. A asi právě z tohoto důvodu jsou zde „communities“ mnohem rozšířenější. ягоды годжи цена

Princip společné péče o veřejně prospěšnou věc (sad, alej, zahradu, budovu) je uplatnitelný a někde už uplatňovaný i u nás. Kromě toho, že vzniká nebo je rozvíjeno něco hodnotného pro společenství, tak se také tvoří velký prostor pro setkávání lidí s podobnými problémy a zájmy, pro opouštění své individuální ulity a otevření se komunikaci a navazování vztahů, které jsou pro naši lidskou podstatu velmi důležité.   
     
Zdeněk a Veronika Frélichovi



lila.in.ua lila.in.ua каталог