2. Opavské noční kupé

Autor: o.s.Za Opavu - Kateřina Skalíková <kontakt(at)zaopavu.cz>, Téma: Opavské noční kupé, Vydáno dne: 18. 11. 2014

---

1.      Zastávka u Wallace Saunderse

JURA BOSÁK

hudebník, textař, výtvarník , člen opavských hudebních seskupení Dobrozdání, Expedice Apalucha a Sonyk Bel. Vedoucí atelieru Grafika a animace na SUŠ Ostrava.

"Jsem vlastně modrý" - jedna z písní dua, dnes i šestičlenné formace Dobrozdání, mnoho z mé cesty shrnuje.
Když se mi podařilo pojmenovat své časté pocity a rozpoložení, pohled na svět, veškerý vkus, cestu - jsem přesvědčen, že je to Blues, co žiju a jdu. Každý jej žije a jde, jen mu třeba říká jinak, nebo si jej vůbec neváží.  Nejen že jako hudební žánr je mi blízké, ať se třeba jen něčím mihne na zdánlivě odlišných větvích stromu hudby - není-li už neodjimatelně v jeho kořenech. Když si své Blues najdu v prožitku, či životní síle a příbězích kolem i mých, vždy cítím souznění v smutku i v radosti. Ač je obecně Blues bráno jako něco spíše smutného - nevnímám to úplně tak. Je to Život a jeho cesta v dobrém i zlém.
Kdo je nadělen neochotou toto vnímat, je plný zla, lži, falešnosti, vypočítavosti, hlupáctví, omezenosti, neupřímnosti - hned nebo jednou se to doufám pozná. A takový, kéž o Blues nikdy nemluví a na mou cestu, či cestu těch, kterých si vážím a mám moc rád, kéž nikdy nevkročí ani ji nezkříží, jde si někam hodně daleko a na vše zlé, kéž se mu vaří voda. Bohužel "křižáci" existují, asi musí být součástí ne/rovnováhy - no je to holt Blues, které každé ráno vstáváme. :)

2.      Čas pracovat rukama…

PETRA CHROUSTOVÁ

projektová asistentka, masérka, drátenice, která vystudovala českou literaturu, pracovala v rádiu Attack a v Českém rozhlasu a nyní žije ve Starých Těchanovicích na Vítkovsku s manželem Petrem a syny Jáchymem a Štěpánem.

Vlastní cesta je pro mě možnost vyzkoušet si různé způsoby bytí. Dělat práci, která člověku přináší radost. Neustále hledat, pozorovat a nacházet. Nechat se unášet pestrostí života. A nenechat si zkazit náladu.

3.      ///

IMRICH VEBER

fotograf věnující se dlouhodobě dokumentárním projektům, autor fotografické knihy HOMOurban.

Běžné zaměstnání nevyhledávám, dělám jen to, co mě zaujme… vlastní cestu vnímám jako snahu nenásledovat již vyjeté koleje předchozími, jako pokus o prozkoumávání možností v umění (aktuálně v mém případě v dokumentární fotografii), jako důvěru svým vlastním myšlenkám a to i přesto, když se nesetkají s přijetím většiny současné společnosti. Jít si vlastní cestou je složitý a nejednoduchý životní styl a filozofie…

 

4.      Africké muzeum v Opavě, nebo to skončí jako s Emilem Holubem?

JIŘÍ BLATA

původní profesí pedagog, cestovatel, sběratel afrického umění, předseda Travel Clubu Opava. Uspořádal několik fotografických výstav, řadu přednášek a besed a v roce 2011 poprvé představil opavské veřejnosti část své rozsáhlé sbírky afrického kmenového umění na výstavě „Tajemná Afrika“. V roce 2013 měli Opavané možnost zhlédnout další výstavu, „Duch Afriky“, která svým rozsahem prezentovala široký záběr a bohatost nejen sbírky afrického kmenového umění, ale také rozmanitost mizejících afrických etnik. V současné době kromě podnikání dalších cest do Afriky usiluje o získání vhodných prostor pro africké muzeum v Opavě, které by svým zaměřením a rozsahem bylo v České republice jedinečné.

5.      Obě a obojí

ALENA ZUPKOVÁ

opavská rodačka, která část života prožila na Slovensku, výtvarnice, učitelka výtvarného oboru a zástupkyně ředitele ZUŠ  Vladislava Vančury v Háji ve Slezsku. Vystavuje samostatně i v rámci výtvarné skupiny X, spolupracuje s pěveckým sborem své sestry Ivany Kleinové, Dominem.

Vlastní cesta je pouť, směřování , vylétnutí z hnízda i návraty.

Jít vlastní cestou  znamená  hledat, mít odvahu, otevřené oči a hlavně srdce.

 

6.      Střepy, po kterých jdu, jsou sice ostré, ale bolí jen málo

MICHAL ŠKODA

majitel café&barů Café Evžen, minigalerista, promotér a pořadatel kulturních produkcí

Vlastní cesta: být svobodný, dělat věci, které mě baví a dělat je jak nejlépe umím a ještě se tím co nejvíce bavit ...

7.      Od pasivity angažovaností k radikální politice?

JIŘÍ KAREN

nezaměstnaný učitel francouzštiny a dějepisu pracující na třináctiprocentní úvazek. Včelař. Jeden z mluvčích iniciativy ProAlt. Také divadelní autor a herec.

Myslím, že bychom se měli každý pokoušet nalézat nejen svou vlastní cestu, nýbrž i cestu společnou.

8.      Vlastní cestou (mou)

MATTĚJ FRANK

sochař, herec, performer

Jsem letošním absolventem sochařství, ve své práci ale vycházím zpoza hranice sochy - ke zvuku, performanci, divadlu... Zajímají mě vzájemné vztahy prostoru, pohybu, těla a času. 

Vlastní cesta je, když jdeš směrem, kterému věříš, a zároveň jsi dostatečně citlivý, abys reagoval na to, co ti nabízí okolí.

 

9.      Cesta lidmi okolo nich

ZUZANA A PETR STANJUROVI

Manželé a spoluzakladatelé studia ROAD2, architekti

Bylo by pošetilé se domnívat, že si vždy sami vybíráme vlastní cestu, zároveň však poněkud pasivní věřit, že si cesta hledá nás.

Pracujeme denně s lidmi, jejich představami a potřebami, většinou je známe více, než si oni sami myslí a mnohdy dokonce více než bychom sami chtěli... Především však pracujeme s prostředím. Míra naší odpovědnosti za celé dílo s jeho všemi dopady tak překračuje hranice těchto konkrétních vztahů a dialogy někdy vyžadují silovější argumentaci. Cesta zdánlivě arogantního architekta je však jen boj náročné fantazie samozřejmě neskromné duše o dobrý pocit.