Židovské památky v Opavě

V současné době se v Opavě nachází pouze jediná židovská památka – židovský hřbitov, který je součástí městského hřbitova, jež byl postaven v letech 1890-92 z důvodu již nedostačujících kapacit existujících hřbitovů. Radní tehdy rozhodli postavit daleko za městem hřbitov nový, který byl rozdělen na tři části – křesťanskou, evangelickou a židovskou.

Záměr řízený městským stavebním úřadem a plněný opavskými firmami byl uskutečněn za tři roky. Židovská část měla vlastní smuteční síň z důvodu složitého pohřbívacího rituálu. Náhrobky byly většinou vyrobeny z černé broušené žuly, časem porostlé břečťanem -  typickou rostlinou nacházející se na židovských hřbitovech – a byly vzorně udržovány. Nápisy na nich byly vyvedeny – a některé stále ještě jsou - hebrejsko-česky a hebrejsko-německy. Židovský hřbitov byl v provozu a udržován až do záboru pohraničí nacisty v roce 1938, poté byly nejhodnotnější náhrobky zabaveny a odstraněny.

Po válce zde židovská obec postavila památník umučeným Židům. Roku 1948 byl hřbitov opraven a bylo zde umístěno pohřebiště padlých a zemřelých v 1. světové válce. Jsou zde pohřbeni také zajatci Rudé armády, mezi nimiž jsou pochováni také vězni z pochodu smrti zahynuvší u Hněvošic a dvora Arnoštova v lednu 1945. Vepředu, v dětském oddělení, jsou rovněž pochováni dezertéři německé armády. Až do roku 2007, kdy byla na městském hřbitově postavena nová smuteční síň, sloužila celému hřbitovu síň židovská.

Udělejme nyní skok do minulosti a podívejme se, kde stál v Opavě první židovský hřbitov. Dle dobových záznamů stál mezi dnešními ulicemi Skřivánčí a Roosveltovou, tedy již za hradbami u Hradecké brány a blízko kostela sv. Linharta, u kterého se zastavovaly průvody s odsouzenci jdoucími na Šibeniční vrch. Kostel sloužil od 14. století až do roku 1522, kdy byli Židé z Opavy vyhnáni. Tato oblast je na mapě vyznačena barvou zelenou.

Další hřbitov byl založen roku 1851 mezi ulicemi Alšova a Olomoucká (na mapě vyznačen modrou barvou). Židovský spolek zde totiž roku 1850 koupil dům č. 5 se zahradou. Tento dům se označoval jako „Nový svět.“ Nicméně již roku 1854 byl z důvodu stavby jezdeckých kasáren zrušen.

Židé však své mrtvé pohřbívat museli, takže ještě téhož roku založili o pár ulic dál hřbitov nový, a to na rohu ulic Veleslavínové a Mírové. Zde byl Židy zakoupen  dům č. 17 a přikoupena zahrada sousedního domu č. 16. Zahradu využili jako hřbitov, kam přenesli 13 exhumovaných těl a dům sloužil jako márnice. Netrvalo však dlouho (asi do 80. let 19. století) a hřbitov začínal plnit svou kapacitu. Poslední pohřeb se zde konal roku 1892. Z tohoto hřbitova se těla nestěhovala, ale „čekala“ zde na 2. světovou válku, v níž jej nacisté zcela zdemolovali, kromě kusu hřbitovní zdi. Dnes se na tomto pozemku nachází hřiště základní školy. Dalším hřbitovem, tedy tím, který řešil otázku přeplněných pohřebišť je ten, který známe dodnes a o tom jsme již hovořili.

Hřbitovy však nebyly jediné židovské památky v Opavě. První židovská modlitebna ve městě stála na Dolním náměstí č.p. 329. Byla vysvěcena těšínským rabínem 10. prosince 1850. Tehdy žilo v Opavě asi 25 Židů, nicméně jejich počet rostl – koncem 60. let jich zde žilo asi 100. O čtyři léta později koupil opavský synagogální spolek dům v Panské ulici (dnes Masarykova třída) č.p. 400 od Johanna Richtera. Ten byl zbourán a na jeho místě byla Antonem Wilschem postavena synagoga vysvěcená 7. září roku 1855. Tato byla využívána až do roku 1896, kdy byla postavena synagoga nová. Stará synagoga byla později přeměněna na sokolovnu a následně na první opavské kino „Světelné hry“.

8. 8. 1895 byl pro Opavu vydán asanační zákon, díky němuž byl dán podnět k napřímení ulice Na Rybníčku. Této příležitosti se chopili Židé a za 13 650 zlatých zde koupili pozemek Na Rybníčku č. 4. V letech 1895-96 zde vyrostla synagoga pod vedením stavitele Josefa Hruschky. Synagoga byla vystavěna v maurském stylu dle plánů architekta z Vídně Wilhelma Gartnera. Vysvěcena byla 8. září 1896 a zpřístupněna 8. prosince téhož roku.

Židovská synagoga byla za „Křišťálové noci“ z 9. na 10. listopadu roku 1938 vypálena a následně pobořena. Zůstal stát pouze vedlejší dům na Čapkově ulici č. 688/7, sloužící zprvu jako správní budova pro synagogu, po 2. světové válce zde byla zřízena židovská modlitebna. Avšak od 70. let 20. století využívají tuto budovu Křesťanské sbory. Válku nepřežily ani bývalá modlitebna na Dolním náměstí, ani budova opavského kina.

A na závěr ještě dvě poznámky – synagogy jsou nejen náboženským centrem, nýbrž také centrem kulturním a vzdělávacím celé židovské obce. Druhou poznámkou bych pak chtěl dodat, že v celém článku píši první modlitebna, první synagoga. Není to totiž tak úplně pravdou – úplně první židovské osídlení je totiž v Opavě zaznamenáno již v roce 1281. V pozdější době pak Židé museli město opustit, což byli nuceni udělat ještě mnohokrát. V roce 1522 byli Židé vypovězeni z města znovu a jejich čtvrť, synagoga i hřbitov zanikly a již se nejspíše nepodaří najít informace, kde tyto domy, modlitebny a prostory byly.
 

Zdroje:

Karel Müller, Rudolf Žáček: Opava – historie/kultura/lidé, Dějiny slezských měst.  

Lucie Lomičová: SOČ, Hledání židovské historie, Opava

Malý průvodce po židovském hřbitově

Archiv sdružení Areka.

www.staraopava.cz (foto)

https://maps.google.cz.