3. ročník Opavského nočního kupé

První prosincový den se stala Opava svědkem 3. ročníku kulturního pořadu Opavské noční kupé. Návštěvníci nabité kávárny Evžen na Lepařově ulici mohli pozorovat, prožívat a hodnotit originální vystoupení, představení, celkem 13-ti účastníků, které pro tentokrát spojovalo téma Magnet mých myšlenek. Večer moderovala Venuše Drochytková.

Tomáš Skalík :     Umění!  Umění?  Umění.

O sobě: Narodil jsem se tentokrát v Opavě, je mi třicet sedm, se skvělou manželkou máme dva kluky. Od narození jsem fascinován - životem. A taky světem, hmotou, prostorem a energií. Tyto zkoumám prostředky vědy, víry, ale mojí hlavní cestou poznání se postupně stalo výtvarné umění. Osm let nekouřím a dvacet nesleduji televizi. Věřím v kulturní občanskou společnost, jako hudební analfabet bez sluchu hraji na akordeon v kapele Vyvalení lulani. Mým politickým vzorem je Václav Havel, nemám nejoblíbenější film, herce ani zpěváka. V jednání s lidmi ctím presumpci dobra. Pracuji od pěti, před tím si dám kafe a hodinku radosti z nového dne.

MMM:  Kromě sexu? Kromě toho tedy ještě hledání odpovědi na otázku: Proč? Někdy cítím, že jsem tak blízko... Odpověď po smyslu života mi uniká, ale baví mě se k ní přibližovat, hledat cesty, zkoušet okna, dveře. Myslím, že na to přijdu. 

Zuzana Li :  Proč nás má zajímat čínská literatura?

O sobě:  Vyrůstala jsem v Ostravě, můj otec pochází z Opavy. Vystudovala jsem anglickou a čínskou filologii na FF UP v Olomouci, pár roků jsem tam také učila na Katedře asijských studií. Pět let jsem žila v Číně, kde jsem dále studovala moderní literaturu v doktorském studiu. Na jaře 2008 jsem se kvůli práci přestěhovala do Prahy a o něco později opustila akademické prostředí a odešla na volnou nohu. Živím se překlady textů o umění a literárními překlady z čínštiny, ale také komerčními překlady a tlumočením vládním delegacím. V roce 2012 jsem založila v nakladatelství Verzone edici Xin, ve které systematicky představuji díla současných čínských autorů. Mám dvě dcery.

MMM: je ustavičné tázání se po smyslu mé práce. Před zhruba dvaceti lety jsem se pustila do studia čínského jazyka, abych objevila svět do té doby mi vzdálený a uzavřený. V průběhu dvaceti let postupného pronikání hlouběji a hlouběji do každodennosti i tajů tamní společnosti, jazyka a myšlení, se člověk nutně ptá sám sebe, jak svých znalostí nejlépe využít k něčemu užitečnému. Rozhodla jsem se pro překládání příběhů, které podle mě mohou nejlépe přiblížit cizí a vzdálené světy všem, které by mohly zajímat, konkrétně tedy ten současný čínský. Pořád se však vracím k otázce k čemu to všechno? Zajímá ten čínský svět někoho? Existuje dnes v globalizovaném světě ještě vůbec něco jako čínská kultura, která je jiná než ta naše? Zdá se, že s reklamami na Huawei s Jaromírem Jágrem, Pavlem Nedvědem zakládajícím fotbalovou školu v Šanghaji, přímými lety do Pekingu i Šanghaje, pobočkou Bank of China v Praze nebo s prezidentským poradcem z čínské korporace CEFC, je nakonec onen pověrečně vzdálený svět blíže, než si všichni mysleli. Nabízí tedy romány současných čínských spisovatelů nějakou odpověď? Proč by nás měly zajímat?

Daniel Livečka :  Dokument a Magnetismus

O sobě: Narozen 21.7.1983 v Přerově, číslo občanského průkazu: 202 980 864, výška 187 cm....když se nehrbím, váha - rád bych 87 kg ale kdo ví, obvod hlavy 60 cm, velikost nohy č. 46 EU.

MMM:  Magnetem mých myšlenek je naděje. Naděje v to, že se mi podaří najít zajímavé téma k fotografování. Stačí se pouze nebát a jít "příležitostem" naproti i když to pro nás mnohdy znamená jakési vystoupení z vlastní zóny pohodlí a stereotypu, ale právě to by pro nás mělo být odměnou, že se něco děje a že jsme toho součástí. Inspirací je pro mne myšlenka Josefa Čapka: Umění musí býti umělci osudem, nikoliv živností.

Lubomír Dehner :         Cesta  ke  kořenům                    

O sobě: (*1958 V Opavě)  Architekt, urbanista, podle genů Kelt, slezský patriot bydlící v Holasovicích.

MMM:  Objevování a záchrana mizících fragmentů minulosti, které vtiskly jedinečný charakter našemu kraji a staly  se symboly domova. Je to hledání harmonie a strukturálního řádu – v přírodě, krajině, v architektuře, urbanismu a společnosti vůbec.

Pevně věřím v obnovení původní brány do dvora v Holasovicích a ve vše, co symbolizuje. Věřím, že strom jednou přestane být neslušným slovem (padá z něj listí a může i spadnout!) a přirozená krása přírody a architektury bude přijata za obecně uznávanou hodnotu.

Moje rodina naopak nevěří, že všechno co dělám, dělám také pro ni.

Radka Žáková Pavelová: Tělo, zdroj našeho poznání

O sobě:  Narodila jsem se v Bruntále (*1982) a po studiích v Uherském Hradišti (výtvarné zpracování keramiky a porcelánu) a v Brně (Fakulta výtvarných umění VUT, Atelier sochařství, Prof. Jan Ambrůz) jsem se vrátila na drsný sever blízko svého rodiště -              do Dvorců, kde nyní s manželem, dcerou Rozárkou a synem Jarečkem v budově bývalého vlakového nádraží žiju, pracuji a tvořím. Dlouhodobě se zabývám tvorbou, ve které je stěžejním tématem tělesnost. Lidské tělo mě inspiruje v různých podobách, ať už se jedná o jeho tvar, pohyb v prostoru, vztah k okolí a k druhému člověku, intimitu.

MMM: Životní podněty

Hasan Zahirović :  „Když nemám co dělat, pracuji“ ( K. Čapek)

O sobě: Narodil jsem se 28. ledna 1975, Brčko, Bosna a Hercegovina.  Studoval jsem Filozofickou fakultu v Sarajevu, obor pedagogika, a Fakultu humanitních studií v Mostaru, obor herectví. Věnuji se herectví, překladu, divadelní vědě, konkrétně o meziválečném a moderním českém divadle. Od roku 2006 žiji v České republice. Absolvoval jsem magisterské studium divadelní vědy na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity a doktorské studium na DAMU, obor Scénická tvorba a teorie scénické tvorby. Byl jsem garantem, dramaturgem a spolupřekladatelem většiny her Festivalu scénických čtení textů autorů z ex-jugoslávských zemí YOUGO! (Divadlo Feste, Brno, 2011). Pracuji jako interní pedagog a vedoucí na oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo na Slezské univerzitě. Jsem také interním kritikem Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Momentálně režíruji Čapkovou Pošťáckou pohádku v divadle Dívadlo v Praze, a zkouším Buchnerova Wojcka v D21 na Vinohradech.

MMM:  Svoboda, komunikace, pozitivita, štěstí.

Michal Zezula : Co všechno je (v) podzemí  

O sobě:  Jsem brněnský rodák, studoval jsem historii a archeologii v Opavě a v Brně. V roce 1997 jsem nastoupil jako archeolog do Památkového ústavu v Ostravě, v současnosti zde působím na pozici ředitele.

MMM: Podzemí.

Alena Best :             Od  myšlenky  k  činu                            

O sobě:  Alena Best,43 let,profese - vlasová stylistka - ab vlasové studio

MMM:  Přítomný okamžik

 

Michal Poláš :       Opava jako výchozí bod

O sobě : Začínající architekt v režimu 5 dní Brno a 2 dny Opava… hledám takové úkoly, které jsem schopný obsáhnout a změnit tak vývoj událostí k lepšímu. Zatím bez zatížení.

MMM: Většinou i to co je magnetem myšlenek mých přátel, protože ti vytvářejí prostor, ve kterém se pohybuju. No a pak přichází kritický pohled na ně, na ty myšlenky. 

Zuzana Morávková : ERA21 aneb nemyslím na nic jiného

O sobě: Pocházím z Ostravy, vystudovala jsem Fakultu architektury VUT v Brně. Od ukončení studia v roce 2003 se střídavě pokouším navrhovat architekturu a produkovat architektonický časopis, momentálně mi veškerou energii bere šéfredaktorování časopisu ERA21.

MMM:  Jak již vyplývá z názvu příspěvku, magnetem mých myšlenek je jednoznačně časopis ERA21. Za sedm let s časopisem jsem si vyzkoušela mnohé a práce pro mě znamená hodně. Ve své nynější roli cítím obrovskou zodpovědnost vůči čtenářům. Říká se sice, že není nic staršího než včerejší noviny, ale u periodika s intervalem cca 2 měsíce to zas až tolik neplatí. Má práce znamená mít neustále oči na stopkách, vyhledávat témata, naslouchat diskusím, propojovat informace, koordinovat autory, popohánět, popohánět a popohánět a potom taky kontrolovat, kontrolovat a kontrolovat. Ale ten pocit, když se mi do rukou dostane nové číslo čerstvě přivezené z tiskárny, stojí za to. Jsem ráda, že mohu „dělat do architektury“ i jinak než vsedě za počítačem a „tahajíc čáry“. A ráda bych si myslela, že má práce má smysl. 

Petr Havrlant :   I  kameny  mohou  hovořit  

O sobě : Jsem historik, správce sbírek a koordinátor edukačního centra na zámku v Hradci nad Moravicí, sběratel historických pohlednic Opavska a Vítkovska, slezský patriot :)))

MMM:  Pamětní kameny v anglickém parku zámku v Hradci nad Moravicí již nemlčí, ale začínají po více než 150 letech hovořit o historických osobnostech panství Hradec, Bad Muskau a Zagan.

Happening

Veronika Frélichová :       Klavírní improvizace