
Poslední prázdninovou sobotou v srpnu jsme strávili na hradì Vikštejnì. Tento den jsme památce vìnovali patøiènou pozornost a s námi asi 500 návštìvníkù, kteøí jej toho dne poctili svou návštìvou a zúèastnili se pøipraveného kulturního programu.
Návštìvníci mìli též možnost zakoupit si ve stánku suvenýry a upomínkové pøedmìty, nechybìly ani knihy k historii obce Radkov a samozøejmì k hradu Vikštejnu.
První roèník této akce byl organizován obèanským sdružením Radkov za významné pomoci obèanského sdružení Za Opavu, Obce Radkov a Národního památkového ústavu v Ostravì. Kromì všech, kteøí pomohli s její organizací dìkujeme též panu Grimovi, který na aktivity pøispìl nemalou finanèní èástkou a všem tìm, kteøí neváhali pøijít a bavit se.

Z historie hradu Vikštejna:
Hrad Vikštejn leží na konci obce Dubová, pùvodnì nazývané Ober-Wigstein (Horní Vikštejn) ležící na levém bøehu Moravice asi 5 km od mìsta Vítkova. Dubová byla založena ve 2. polovinì 18. století z rozparcelovaného poplužního dvora vikštejnského velkostatku, na jehož místì nechal v letech 1777-1776 Jan Julius Frobel vystavìt barokní zámek.
K obci Dubová náleží hrad Vikštejn, který je oznaèován za jednu z nejvýznamnìjších a nejrozsáhlejších zøícenin v celém kraji. Poprvé je hrad písemnì zmiòován v roce 1377, kdybyl zemìpanským majetkem a v zástavì jej držel Adalbert - Vojtìch (podle druhého textu Vítek), který se psal patrnì z Vikštejna. Po roce 1464 získal Vikštejnsko tehdejší zemský hejtman opavský a vìrný stoupenec krále Jiøího, Bernart Bírka z Násilé. Nespravoval však hrad pøíliš dlouho, i když pravdìpodobnì dal pøestavìt, rozšíøit a modernizovat jeho opevnìní.
Pøed rokem 1525 pustil král Ludvík Jagellonský hrad s pøíslušenstvím Janu Planknarovi z Kyšperka, který zahájil v roce 1532 dùkladnou pøestavbu Vikštejna, která trvala nìkolik desetiletí. Hrad Vikštejn byl už za jeho života považován za nejpevnìjší hrad na Opavsku a byl témìø nedobytný. V roce 1582 byla pøestavba hradu dokonèena Janovými následovníky.
V nepokojné dobì 30-tileté války byl hrad Vikštejn udržován jen pro vojenskou posádku v síle 20–30 mužù. Okolí bylo dìjištìm stálých srážek mezi císaøskými a Švédy, kteøí mìli posádku ve Fulneku, a snad i sám hrad zažil nové boje. Památkou na ony doby je kamenná koule vsazená do zdi panského domu na hradì. Z obavy, aby Vikštejn nepadl do rukou nepøítele, naøídil v roce 1648 slezský zemský velitel generál Gonzaga hrad znièit. Rozkaz vykonal velitel Opavy, který dal znaènou èást objektu vyhodit do povìtøí.
Po smrti Jana Václava Oderského v roce 1696 zdìdil otcovské zboží v celém pùvodním rozsahu syn Antonín Ferdinand Erdmann Oderský z Lideøova. Pro dluhy však Vikštejnsko roku 1708 rozprodal tøem rùzným zájemcùm a od té doby bylo nìkdejší jednotné panství rozdìleno na Vítkovsko a Vikštejnsko.
Roku 1765 koupil panství Josef Julius von Frobel na Sosnové, Lodìnici a Táboøe, který se rozhodl vybudovat si namísto zchátralého hradu Vikštejn novou rezidenci, nynìjší zámek Dubová. Hrad tak zpustl a postupnì chátral.
V roce 1860 koupil panství opavský obchodník Emanuel Glassner, který nechal pøestavìt starou zámeckou cestu pøes Radkov vedoucí od kostela pøes velké stoupání až do dnešní trasy, èímž zvýšil výnosnost hospodáøského dvora, dále dal vysadit ovocné stromy kolem cest a rozšíøil i plochu lesního porostu.
V roce 1884 koupil zøíceninu hradu Vikštejna a zámek v Dubové šlechtic ruského pùvodu hrabì Kamillo Razumovsky se svou ženou hrabìnkou Marií, rozenou Wienerovou z Weltenu. Ti pak v roce 1888 znovu koupili statek Melè, k nìmuž náležely mimo samotnou Melè ještì Staré a Nové Tìchanovice a Filipovice; roku 1889 jej dále rozšíøili o panství Vítkov (Vítkov, Lhotka, Dolní a Horní Ves), roku 1896 pøikoupili Jánské Koupele a koneènì v roce 1897 moravskou enklávu Dolní Životice. Vzniklo tak rozsáhlé panství s pøevážnì nìmeckým obyvatelstvem, rozkládající se v malebném, i když chudém kraji kolem toku øeky Moravice, jemuž vévodila a dodnes vévodí monumentální zøícenina hradu Vikštejna. V tomto kopcovitém a nepøíliš úrodném území s rozsáhlými lesy zaèal Kamillo Razumovsky budovat pozemkovou državu, která mìla nejen zajistit budoucnost jeho rodu, ale která pøinesla rozkvìt celému kraji. Že Razumovští s novým prostøedím zcela srostli, dokládá skuteènost, že v následujících desetiletích stáli doslova za každou významnìjší akcí, která se v obcích na jejich panství konala. V jejich èinech jakoby ještì dozníval romantismus 1. poloviny 19. století s ozvìnou idylických èasù starého mocnáøství. Své místo v anachronické høe na feudálního velmože jistì zaujímaly i zøíceniny hradu Vikštejna, nicménì to v reálu znamenalo provedení archeologického prùzkumu a prvního statického zajištìní chátrajícího hradu, realizovaných ve tøicátých letech 20. století. Pana hrabìte von Wigstein si lidé velmi vážili. Pøedstavoval životní styl aristokracie zanikající monarchie v její velkorysé zakladatelsko-donátorské formì. Za nesporné zásluhy o rozkvìt kraje mu udìlila obecní zastupitelstva Radkova, Melèe i Dolních Životic èestné obèanství. Na høbitovì v Radkovì pak byli èlenové tohoto slavného rodu pohøbeni. Èest jejich památce.