Dnešní obec Lipina se nachází v oblasti opavské pahorkatiny, 15 kilometrù jihozápadnì od Opavy, jakožto místní èást obce Štáblovice. Obec byla založena na jednoduchém pùdoryse s køížením dvou ulic do pravého úhlu, ke kterým se domy obracejí v øadì svými štíty.
První zmínka o pùvodní osadì Lipina je z roku 1377. V prùbìhu tøicetileté války však obec zpustla a pozdìji zanikla. Nové sídlo vzniklo o cca 1km dál na místì takzvaného Lipinského dvora. Osadu založil vlastník panství Jan Karel Amadeus Lichnovský v roce 1783 a pojmenoval ji stejnì, Lipina.
Lipina je souèástí Štáblovic od 1. 1. 1993.
Ves zaèali obývat osadníci z nedalekých panství. Asi 30 rodin si muselo na vlastní náklady postavit domy podle vrchnostenského pøedpisu – z cihel, kamene nebo vepøovic. Materiál byl pøitom použit ze zboøených budov vybydleného lipinského dvora. Každá usedlost byla složena z obytného stavení a hospodáøských budov a k domu navíc náležela zahrada a pole.
„Ves na bývalém panství hradeckém. Pøi dìlení Opavska v roce 1377 náležela obec nìkolika zemanùm a pøipadla k dílu knížat Pøemka a Václava. Roku 1431 Lipinu držel Mikuláš Chlebièovský. Roku 1494 kníže Jan Korvín zastavil Lipinu za 200 zlatých Janu Reníèkovi z Èernik. Pozdìji náležela ves opavským dominikánùm, roku 1574 byla v nájmu panství hradeckého. Roku 1793 jako zpustlá ves byla Lipina novì osazena Nìmci z oderského panství. Z té doby se dochoval ojedinìlý soubor lidových usedlostí východosudetského typu. Uprostøed Lipiny je umístìn památník padlým z 1. svìtové války z roku 1919.“ Ve støedu obce stojí rovnìž nejvyšší dominanta sídla, kterou je kaple Nejsvìtìjší Trojice z roku 1867.
Jako jedineèný pøíklad východosudetské kolonizaèní vsi a souboru lidové architektury byla Lipina v roce 1995 prohlášena za Vesnickou památkovou rezervaci. Z pùvodních tøiceti domù jich je v jádru obce zachovaných 25 a 12 z nich je prohlášeno za kulturní památku.
Umístìní pùvodní vyhoøelé a zpustlé osady Lipina dnes najdeme pouze díky kamennému køíži, který stojí u polní cesty spojující obce Lipina a Melè. Køíž postavil v r. 1911 dìdeèek paní Marie Heinz Anton Philipp (z è. p. 22), který byl jako jediný ochoten darovat kousek pozemku na jeho umístìní.
Mìli jsme to štìstí, že nás kontaktoval pan Aleš Košárek z Dolních Životic, který nás také seznámil s dopisem z roku 1993 napsaným paní Marií Heinz, jenž se v Lipinì narodila a prožila své dìtství. Paní Maria Heinz v dopise vzpomíná: „Nyní ale k vìci týkající se kamenného køíže. Nesmírnì se tìším a jsem Vám velice vdìèná, také Vašemu otci, že s tím souhlasil. Vím urèitì, že je to dobrá vìc. Bylo to tehdy zvláštní, 6. 8. 1993 pøišla bouøka, když jsme objíždìli pøes les, znenadání jsme jej uvidìli (kamenný køíž), jako zázrak tam stál, jak bylo napsáno, v roce 1911 mùj dìdeèek Anton Philipp jej postavil. Nevím, jestli pùvodnì na nìm bylo tìlo Krista a v kruhu možná byl medailon. Byli jsme také pøekvapení a dojati z lipinské kaplièky, která byla v dobrém stavu.“
S odchodem pùvodních obyvatel a pamìtníkù se na dlouho vytratila i ochota udržovat drobnou památku za vsí, a tak k její údržbì došlo teprve po více než sto letech díky ochotì pana Rudolfa Košárka, tatínka pana Aleše Košárka. Pan Rudolf Košárek má dodnes citovou vazbu k Lipinì, protože z ní pocházela jeho maminka paní Marie Košárková (rozená Schmidt) a rád vzpomíná na své dìtství, kdy na Lipinì èasto navštìvoval své prarodièe a pamatuje si, jak místní o nedìlích sedìli na lavièkách pøed svými domy a povídali si. Také èasto vzpomíná na pohnutý osud své maminky Marie, které zemøela bìhem 1. svìtové války. Její otec byl ve válce, a i když mohl pøijet na pohøeb, tak se musel vrátit na frontu a nechat doma 4 dìti, z nichž nejstarší byla právì devítiletá Marie, která se musela zaèít starat o své 3 mladší sourozence.
Èlenové našeho sdružení na jaøe roku 2010 vysadili u køíže strom, mladou lípu. Bohužel, i pøes následnou péèi, došlo k uhynutí stromu a jeho torzo jsme museli odstranit.
Mramorový køíž však zùstává dále souèástí krajiny a jako jediný uchovává i památku na zaniklou osadu Lipina.
Za poskytnuté informace a historické dokumenty dìkujeme panu Aleši Košárkovi.
Foto: archív o. s. Za Opavu.
Al�b�tina zahrada
Kaple Brumovice
T�chanovice
