Pavilon Prvního slezského spolku pro chov ryb v Opavě

Na konci 19. století a v první třetině století dvacátého dochází v českých zemích k enormnímu nárůstu počtu různorodých spolků, které se zabývají kulturní a osvětovou činností. Bohatý spolkový život se nevyhnul ani Opavě. Tyto aktivity byly přitom v počátcích považovány především za prestižní záležitost, o čemž svědčí skladba členstva, kde můžeme najít úředníky, lékaře, pedagogy a další významné osobnosti tehdejší společnosti.

 

Nejtradičnějším opavským spolkem poloviny 19. století byla stará měšťanská střelecká společnost. Mezi další významné profesní, hospodářské, dobročinné, sportovní, náboženské či umělecké spolky náležel např. Hudební spolek, Spolek katolických tovaryšů, Izraelitská náboženská obec, Rakousko-slezský hedvábnický spolek, Slezská zemědělská a lesnická společnost, Opavský tělocvičný spolek nebo Druhý čtenářský spolek. Od konce 60. let 19. století vznikají první politické spolky jako např. Občanský spolek či Německý spolek. Na přelomu 19. a 20. století již v Opavě existovalo téměř 200 spolků. „Spolky se staly významným faktorem určujícím a organizujícím sociální vztahy člověka, jenž svým členstvím mohl sledovat nejen statutárně stanovené cíle a družnost, jak jsme již předznamenali, ale i navýšení svého sociálního kapitálu.“¹

První slezský spolek pro chov ryb v Opavě byl založen v roce 1879. Pro výstavbu chovné stanice v Opavě získala společnost parcelu na ulici Hauerova a Na Rybníčku. „Hauerova ulice vznikla v souvislosti se stavbou městské tělocvičny (1873) jako jedna z prvních ulic nově navržené předměstské zástavby, projektantem tělocvičny stejně jako autorem urbanistického konceptu byl městský inženýr Eduard Labitzký. Úzká parcela navazovala na dvorek Neudkova domu obracejícího se k ulici Na Rybníčku, a tak přístup musel být veden z ulice Mírová přes dvůr městské tělocvičny.“ Tento přístup byl zachován dodnes.

Projekt objektu vypracoval člen spolku a opavský stavitel Ferdinand Zdralek, jehož firma patřila na počátku 20. století k nejvýznamnějším v Opavě. Se společníkem Sigmundem Kulkou se podíleli na řadě významných realizací – např. výstavbě kaple sv. Kříže při klášteru sester řádu německých rytířů v Opavě (1908), rekonstrukci městského divadla po požáru (1909), rozšíření městského hřbitova (1912-1913), restaurování konkatedrály Panny Marie v Opavě aj.

Dochovaná dobová plánová dokumentace, schválená purkmistrovským úřadem v roce 1907, zachycuje drobný objekt s líhní a betonovými bazény a dva rybníčky určené pro větší ryby. Do velkých obdélných otvorů v bočních stěnách byla vložena akvária určená k prezentaci chovatelských výsledků. Pavilon byl architektonicky pojat jako jednoduchá solitérní přízemní stavba obracející se vstupem ke dvoru městské tělocvičny. Téměř čtvercový půdorys kryje jehlancová střecha ukončená masivní hrobnicí

Rybaření se v tehdejší době utěšeně rozvíjelo. Hrabě Camillo Razumovský umožnil spolku odchyt ryb na řece Moravici, chov rybí násady se pak soustředil do Opavy, Oder a České Vsi u Jeseníku, kde chovnou stanici založil zdejší statkář Vincenc Priessnitz.²

 
Dobová fotografie, pohled na partii vstupu, foto před rokem 1938.
Situace, čelní pohled, příčný řez a půdorys, plánová dpokumentace z března 1907.²

 
S ohledem na míru autenticity zachování původního stavu této stavby a její nesporný historický význam podalo o.s. Za Opavu v říjnu roku 2011 podnět k prohlášení za nemovitou kulturní památku na Ministerstvo kultury ČR.

 

 

Zástupce sdružení se následně zúčastnil místního šetření na místě samém za účasti vlastníka (Slezská univerzita v Opavě) a odborného pracovníka Národního památkového ústavu v Ostravě. Poté vyšlo najevo, že existuje představa vlastníka historickou budovu rybářského spolku zbourat z důvodu plánované realizace parkoviště. V únoru tohoto roku jsme obdrželi rozhodnutí Ministerstva kultury ČR o neprohlášení objektu za kulturní památku.

 

 

V tomto rozhodnutí je uvedeno, že Národní památkový ústav v Ostravě doporučuje objekt k prohlášení za kulturní památku. „Do dnešní doby se dochoval ze všech objektů pouze tento jediný, a to ještě téměř v původním stavu, který se tak stává jediným hmotným dokladem chovu ryb nejen v regionu, ale i v rámci Slezska. Dále jde o významný doklad někdejšího bohatého opavského spolkového života, který demonstruje širokou škálu tématického zaměření jednotlivých spolků. Svým hmotným měřítkem a architektonickým výrazem objekt rovněž dokládá někdejší členitou strukturu zástavby opavských vnitrobloků, kterou dnes, především díky asanačním zásahům z poválečného období, dokladuje již jen velmi malé množství obdobných solitérních objektů.“ Posledním důvodem k návrhu na prohlášení objektu za kulturní památku byla koexistence objektu s dalšími objekty realizovanými nebo projektovanými firmou Zdralek & Kulka, která patřila na počátku 20. století k nejvýznamnějším v Opavě.

 

V rozhodnutí Ministerstva kultury ČR je dále uvedeno vyjádření Krajského úřadu MSK, odboru ÚP, stavebního řádu a kultury, který nedoporučil objekt k prohlášení za kulturní památku. Důvodem k tomuto postoji jsou prý pozdější zásahy v budově a nejasnost původního tvaru a vzhledu. „Samotnou přestavbou, zástavbou a úpravou okolí tak bývalá rybárna výrazně ztratila své památkové hodnoty.“

 

Magistrát města Opavy, odbor hlavního architekta a ÚP, vydal rovněž své stanovisko, a to v podstatě shodné s vyjádřením Krajského úřadu MSK. Prohlášení památky nepodpořil ze stejných důvodů. „Původní architektonický vzhled objektu je již setřen druhotnými základy, nelze tudíž s jistotou konstatovat, které zásahy jsou nevhodné a nepůvodní a jaké stavební práce by na objektu byly ze strany státní památkové péče hodnoceny jednoznačně pozitivně.“

 

Z obou vyjádření dotčených orgánů je bohužel patrné, že nejsou postaveny na relevantních základech, neboť z dochované a snadno přístupné historické plánové dokumentace je jasně doložitelný původní stav. Po komparaci se stavem současným je nutné konstatovat, že se téměř nezměnil.

 

V závěru rozhodnutí je uvedeno, že vlastník objektu, Slezská univerzita v Opavě, se ve stanovené lhůtě se spisem neseznámil a k podkladům se nevyjádřil. Na základě výše uvedených skutečností nakonec Ministerstvo kultury ČR rozhodlo o neprohlášení za kulturní památku.

 

S ohledem na závažnost situace využilo občanské sdružení Za Opavu svého práva a v březnu 2012 podalo k Ministerstvu kultury ČR žádost o rozklad vydaného rozhodnutí. „S tímto rozhodnutím se nemůžeme ztotožnit, neboť považujeme bývalou chovnou stanici ryb za unikátně dochovanou a typově jedinečnou drobnou stavbu, jež se do dnešních dnů zachovala v téměř původním stavu. Je zachováno vše tak, jak je popsáno v charakteristice, popisu rozhodnutí, se závadami jež jsou plně reverzibilní, neboť neubližují samotné podstatě a rozsahu původnosti objektu – utilitárně vložená plechová vrata, částečně zjednodušená dispozice zrušením jedné příčky a betonová mazanina na podlaze.“ (…) „Na základě všech uvedených skutečností žádáme o přehodnocení již vydaného rozhodnutí a vydání nového, jež podpoří náš návrh na prohlášení bývalé chovné stanice ryb za kulturní památku. Jako argumenty opětovně uvádíme:

-         budova je v dobrém stavebně technickém stavu

-         všechny obvodové konstrukce jsou původní, včetně skel nádrží, jež se dochovala v popraskaném stavu, ale stále in situ

-         jedná se o typologicky unikátní stavbu

-         jde o jedinečný doklad historické paměti na činnost opavských spolků působících na počátku 20. století

-         budova má své využití jako sklad univerzitního sportovního klubu a není třeba ji pro tyto účely měnit

-         budova má potenciál – lze ji snadno změnit např. na zahradní altán pro potřeby univerzitní zahrady apod.

 

Ke dnešnímu dni jsme dosud neobdrželi odpověď ústředního orgánu. Mezitím vyšlo i několik novinových článků, které se danou problematikou zabývají.

 

Celá kauza se zdá, na základě prvotních poznatků jasná. Historická budova, typově, společensky i funkčně ojedinělá, stojící navíc v Ochranném pásmu města Opavy, které podléhá zvýšené památkové ochraně – je tedy natolik hodnotná, že bychom ji měli zachovat. Přesto se názory dotčených orgánů rozcházejí a postoj vlastníka je téměř šokující. Alarmující je navíc skutečnost, že se jedná o kulturní instituci, která na své půdě vyučuje památkovou péči i historii a jednoduše řečeno "měla by být příkladem pro ostatní".

 

1 … Martin Pelc, Pavel Šopák, Hana Šústková: "Opava – Vídeň, měšťanská kultura 19. století mezi periférií a centrem“. Opava, 2011.

2 … Pavel Šopák: „Pavilon Prvního slezského spolku pro chov ryb v Opavě“. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. Ostrava, 2005

Fotografie a dokumenty: archiv o.s. Za Opavu.  

Více z tisku zde: