Sousoší Rodina v tympanonu Okresní nemocenské pokladny

Sochařská produkce se neuplatňuje pouze v parcích, na náměstích či kdekoliv jinde v otevřeném prostou. Tradičně nachází sochařská tvorba své uplatnění také především ve spojení s architekturou. Porozhlédneme-li se po fasádách staveb, zjistíme, že prakticky veškerá starší zástavba, od první poloviny dvacátého století zpět do minulosti, je ozdobena sochami nebo alespoň nějakým plastickým dekorem. Tympanony hlavních průčelí patři k oblíbeným částem budov, kde se můžeme se sochařskou výzdobou architektury setkat. Je tomu tak i v případě opavské polikliniky na ulici Hany Kvapilové. Stavba byla postavena v letech 1924-1928 jako Okresní nemocenská pokladna, podle návrhu architekta Jaroslava Stockar-Bernkopfa. Architekt narozený 8. května 1890 v Doloplazích na Moravě, studoval na Vysoké škole technické v Praze, projektoval okolo 150 staveb, z nichž většina byla také postavena. Mezi jeho nejvýznamější práce můžeme zařadit celkový návrh lázní Rajecké Teplice na Slovensku, bánské ředitelství Báňské a hutní společnosti v Moravské Ostravě, Sociální dům v Mor. Ostravě, státní reálné gymnasium ve Zvolenu, finanční úřad v Uh. Hradišti, okresní úřad v Přerově, všeobecnou nemocnici v Hradišti nebo např. stavbu opavské Nemocenské pokladny, za jejíž návrh mu byla odbornou juri udělena roku 1924 první cena. Architektura čistých forem 30. let 20. století je v tympanonu doplněna kamenným sousoším rodiny. Dítě stojí mezi svými rodiči, po levé straně klečí matka, která dítě přidržuje za předloktí, po pravé straně otec, kterého se dítě přidržuje pravou rukou. Velkou neznámou pro nás zůstává autorství tohoto sousoší. Ačkoliv od vzniku díla uběhlo více než osm desetiletí, běžně dostupná literatura, kde můžeme zmínky o stavbě nebo jejím architektovi nalézt, se dosud o sousoší nezmínila. Odhalení tohoto tajemství tedy stále čeká na svého objevitele, kterému ovšem nezbude, než se ponořit do archivních pramenů. Podobná situace, kdy základní informace o stavbách známe, ale podrobnosti o jednotlivých aktérech se nám již ztrácejí je ovšem běžná a jistě se s ní ještě v našem sochařském pátrání nejednou setkáme.





Výběr pramenů a literatury:

• Josef Gebauer – Pavel Šrámek: Náměstí a ulice města Opavy (historický místopis). Opava 1990, s. 188.
• Karel Kuča: Opava. In: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku IV. Praha 2000, s. 697.
• Marie Schenková: Památky Opavy. In: Opava a Slezské muzeum. Slezské muzeum v Opavě 1987, s. 58.
• Marie Schenková: Památky a výtvarné umění v západní části českého Slezska. In: Kolektiv autorů: Slezsko. Matice slezská v Opavě 1992, s. 124.
• Pavel Šopák: E. W. Braun v Opavě. Magisterská práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 1998.
• Vladimír Šlapeta – Jindřich Vybíral – Pavel Zatloukal: Opavská architektura let 1850 – 1950. Umění XXXIV, 1986, č. 3, s. 234.
• Prokop Toman (Ed.): Nový slovník československých výtvarných umělců. Výtvarné centrum Schagal, Ostrava 1993, s. 489.
• Jindřich Vybíral: Opavská architektura v letech 1918–1929. In: Časopis Slezského muzea B–35(2), 1986, s. 175.
• Jindřich Vybíral: Za historií a památkami města Opavy. Opava 1984, s. 20.