V návaznosti na aktivity směřující k záchraně kulturní památky bývalé chovné stanice ryb, jsme obdrželi na vědomí otevřený dopis Doc. PhDr. Pavla Šopáka, Ph.D. ze dne 15. dubna 2014 adresovaný rektorovi Slezské univerzity Prof. PhDr. Rudolfovi Žáčkovi, Dr., který vyjadřuje jednoznačný apel a doporučení směrem k vedení univerzity ve smyslu upřednostnění zachování památky před její demolicí.
Ke znění dopisu se přidali a postupně přidávají také další odborníci i kolegové a pedagogové působící na Ústavu historických věd Slezské univerzity.
Celé znění otevřeného dopisu přinášíme aktuálně v tomto článku.
V závěru článku připojujeme ještě několik fotografií z happeningu na záchranu památky, který se konal v pátek 4. dubna 2014 a odkazy na ohlasy kauzy v médiích.
Vážený pan
Prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr.
rektor Slezské univerzity
Na Rybníčku 1
746 01 Opava
Opava, 15. dubna 2014
Vaše Magnificence,
dovoluji si obrátit se na Vás otevřeným dopisem v záležitosti, jež se – s podporou médií tištěných i elektronických – v posledních týdnech otevřela natolik, že nabyla charakter veřejné, občanské debaty: je jí osud pavilonu Prvního slezského spolku pro chov ryb v Opavě, který je situován ve vnitrobloku ulic Hauerova – Mírová – Na Rybníčku, na ploše otevřené k zahradnímu průčelí někdejší městské tělocvičně. Stavbou i jejím autorem, stavitelem Ferdinandem Zdralkem (1865 Hrabyně – 1910 Davos) jsem se opakovaně zabýval; původní projektová dokumentace z roku 1907 byla prezentována na výstavě ve Slezském zemském muzeu Město – zámek – krajina (2012) a v katalogu výstavy je barevně reprodukována včetně komentáře. Jistě si dovedete představit ten šok, když jsem si v regionálním tisku přečetl formulaci, že „vedení Slezské univerzity dříve prohlásilo, že budova je v dezolátním stavu a je historicky bezcenná.“ Ať už je to pravda či nikoliv, že vedení univerzity tento postoj zastává, nechce se mi věřit, že by se touto nebo nějakou obsahově podobnou charakteristikou vyčerpal potenciál, který objekt skrývá i pro naši současnost, tedy ve smyslu jeho rehabilitace, pochopitelně nikoliv v původní funkci, nýbrž ve formě, a to ve vazbě k bývalým městským tělocvičnám – dnes objektu sloužícího k výuce. Ostatně proto, abych Vás o této možnosti ubezpečil, koncipuji Vám, Vaše Magnificence, i tento otevřený dopis.
Ve hře jsou podle mě nyní dvě věci: 1/ uvědomit si dosah významu této stavby, jakkoliv vyhlížející jako notně zdevastovaná garáž; 2/ plně docenit její historicko-kulturní kontext. Pro další úvahy přitom odhlédněme stranou, že orgány státní památkové péče se dosud neztotožnily s návrhem na prohlášení objektu za kulturní památku, jelikož samotný statut památky plní pouze regulační funkci; vlastník objektu, jímž je v tomto případě veřejná vysoká škola, přece nepotřebuje, aby jej orgány státní památkové péče poučovaly, co je a co není památka; aby jej regulovaly, co má či nemá zbořit; aby chránily před devastací něco, co vlastník chce zaměnit – dejme tomu – za parkoviště. On si je prostě těchto hodnot vědom jaksi automaticky, proto, že má vlastní intelektuální potenciál, aby kulturní dědictví komplexně a správně docenil a řádně, ba příkladně se o ně staral, včetně takových objektů, které na první, na druhý nebo třeba na desátý pohled vypadají jako ruina.
Slezská univerzita viditelně profituje především z atraktivního historického prostředí města Opavy a ze situování svých organizačních součástí do historických staveb, které jsou symbolickým vyjádřením dějin slezské země. Jedna garáž v nějakém dvorku by v nějakém jiném městě, než je Opava, nebyla ničím víc než garáží; nikoliv ovšem v Opavě! Pavilon Prvního slezského spolku pro chov ryb byl koncipován jako pavilon výstavní, jeden z několika, které si spolek postavil v našem Slezsku (konkrétně v Odrách a v Jeseníku). Jeho „připojení“ k městské tělocvičně souvisí s faktem, že ani ona nebyla jen místem pro tělesná cvičení, ale oba sálové prostory byly využívány jako výstavní prostory. Pro druhou polovinu 19. století máme doloženo několik celozemských hospodářských výstav, které se v tomto areálu konaly. Zdůrazňuji tedy, že zde máme co dočinění s výstavním areálem třetí třetiny 19. století a takto je na objekty třeba také nahlížet i dnes. Ostatně proto byly situovány naproti objektu zemského finančního ředitelství – což je opět univerzitní budova – a ne někde na periferii, kam bychom chovnou stanici ryb, jak objekt označují media, asi viděli nejspíše.
S vědomím těchto souvislostí souvisí mé přesvědčení, podložené vlastními zkušenostmi s podobně zchátralými, často velice nenápadnými historickými objekty, že při jejich rekonstrukci – v našem případě zrušené tělocvičny a staré garáže ve dvoře – lze maximálně zúročit historické poučení jako vodítko pro současnost a budoucnost tohoto místa. Zachováním „garáže“ ve dvoře sice ztratíme tři, čtyři parkovací místa – víc opravdu ne! – ale získáme prostor pro koncipování klidové zóny, která se zpevněnou plochou pro pěší a s vhodně zvolenou zelení toto místo maximálně zatraktivní. Podrobnosti netřeba zde formulovat; vyplývají z povahy věci samé, ostatně v paměti se mi vynořuje jistá architektonická studie – je tomu jistě více než deset let, kdy byla zpracována – která počítala s ozeleněním vnitrobloku a nikoliv s místy pro parkování. Šikovných projektantů, kteří si s úkolem poradí, je jistě dost; zkušeností s obnovou podobných pavilónových objektů z přelomu 19. a 20. století je dnes již také dostatek a dokonce se domnívám, že by bylo možné porozhlédnout se při hledání financí po takových možnostech, které vracejí opomíjené památky do života. I takové dnes zejména díky financím z Evropské unie existují.
Vaše Magnificence, víte lépe než já, že zákon o vysokých školách v platném znění už v §1 o vysokých školách říká, že „hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní.“ Jsem pevně přesvědčen, že veřejná debata o jedné garáži – jakkoliv může být marginalizována – je naplněním ducha i litery kodexu víc než prosté přitakání potřebě rozšířit parkovací příležitosti motoristům. Jsem přesvědčen, že zdaleka není pozdě na plné docenění aspektů, které jsem zde jen naznačil; jsem přesvědčen, že si Slezská univerzita ostatně zaslouží lepší osud před současností a před tváří budoucnosti, než jen to, z neznalosti věci stát na straně ničitelů památek – a že jich dneska kolem nás je! – a ne na straně jejich ochránců. Kdybych však nevěřil, že právě u Vás nalezne tento apel porozumění a sympatie, ani bych jej neformuloval.
S důvěrou ve správnost vašeho rozhodování a v porozumění
Zůstávám v úctě
Doc. PhDr. Pavel Šopák, Ph.D.
Ústav historických věd FPF SU
Na vědomí:
– Prof. RNDr. Zdeněk Stuchlík, CSc., děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě
– Doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D., vedoucí Ústavu historických věd FPF
– Ing. PhDr. Jaromír Olšovský, Ph.D. vedoucí oddělení památkové péče a muzeologie ÚHV FPF SU
– PhDr. Petr Vojtal, předseda Akademického senátu FPF SU v Opavě
– Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., primátor statutárního města Opavy
– Mgr. Dalibor Halátek, náměstek primátora statutárního města Opavy
– Národní památkový ústav v Ostravě, územní odborné pracoviště v Ostravě
– Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor výstavy a dbor územního plánování, stavebního řádu a kultury
– občanské sdružení „Za Opavu“
– MF Dnes – Moravskoslezský kraj
– Opavský a hlučínský deník
– Právo – oblastní redakce Ostrava
– Česká tisková kancelář
Několik fotografií z happeningu na záchranu památky, který se konal v pátek 4. dubna 2014
