Opava – Přednášku o Josefu Marii Olbrichovi v podání historika a 
teoretika architektury Zdeňka Lukeše si vyslechlo zhruba tucet posluchačů v pátek 6. dubna.
„Domnívám se, že Olbrich je skutečně ve světě tím neslavnějším opavským rodákem. Kdybyste udělali anketu na ulici někde v Paříži, Londýně nebo New Yorku a ptali se lidí, kdo to je Olbrich, asi by vám moc lidé neodpovědělo, ale pokud byste tu anketu dělali mezi výtvarníky architekty, designéry a umělci a teoretiky od Austrálie, přes Japonsko či Kanadu, řekli vám pravděpodobně, že jde o významného rakouského architekta, který patří k zakladatelům vídeňské secese a který vytvořil například Pavilon secese ve Vídni nebo působil v umělecké kolonii v Darmstadtu,“ uvedl Zdeněk Lukeš. Ve své přednášce představil stručně Olbrichovy rodinné kořeny, studia a nebo také jeho důležité cesty do zahraničí, kde sbíral inspirace pro svou tvorbu. Zmínil také Olbrichovu jedinou zachovalou stavbu na Opavsku, a sice kostel svatého Antonína Paduánského v Melči. „O Olbrichově autorství víme díky pamětní desce na kostele,“ zmínil Zdeněk Lukeš. Prostřednictvím fotografií jeho děl realizovaných, ať už ve Vídni nebo Darmstadtu, přiblížil Olbrichův vývoj od téměr pohádkových secesních motivů, které se objevovaly například na stavbách ve Vídni, Melku či jinde až po přísnější formu, jakou v sobě nesla například představba domu pro svého bratra Edmunda v Opavě na Ratibořské ulici, který byl v roce 1958 podle Lukeše zcela bezdůvodně za komunistické éry zbořen.
Zdeněk Lukeš zmínil také několik soutěží, který se Olbrich v Opavě účastnil, ať to byla soutěž na historickou budovu Slezské zemského muzea nebo na kavárnu Niedermayer. Ani v jednom z těchto případů však Olbrichův návrh nebyl realizován a zvlášť v případě kavárny podle Zdeňka Lukeše Opava o mnoho přišla. „Kdyby tato stavba stála, tak je to jedna z ikon světové secesní architektury,“ podotkl.
Zdeněk Lukeš provedl posluchače i Olbrichovými návrhy designu, šperků, ba dokonce i ilustracemi do knih pro děti.
„Zemřel v jedenačtyřiceti letech na leukémii, tehdy nevyléčitelnou nemoc, v podstatě v největším rozmachu své tvorby. Je to velká škoda, určitě by vytvořil i v pozdější době další významná díla,“ uzavřel Zdeněk Lukeš.
autor článku: Milan Freiberg
