U píleitosti Dne bez aut, akce pipravované magistrátem msta a dalšími organizacemi na 22. záí, obanské sdruení Za Opavu opt zajistí otevení významné technické památky mnírny elektrického proudu, jakoto pozstatku tramvajové dopravy v Opav.
Této nenápadné stavb stojící ve vnitrobloku mezi Horním námstí a Popskou hrozila demolice na základ zámru developera, je stále uvauje s výstavbou obchodního centra práv v tchto místech. Protoe zámr trvá, hrozí i demolování stavby, jak se to stalo i jiným technickým památkám, u nich je snadnjší nepochopit jejich význam a neváit si jejich historické hodnoty ne je tomu napíklad u veejných budov i církevních staveb.
V nedávné dob byl na základ jiného developerského zámru demolován areál mstské trnice na ulici Nákladní (bývalá tkalcovská továrna), také ást pivovaru v centru msta a pipravuje se i demolice bývalé mlékárny na Krnovské ulici, je má ustoupit stavb kruhového objezdu a benzinky. A další technické památky chátrají - jedná se napíklad o rozsáhlou budovu Karnoly i vodárenskoui v na východním nádraí.
Pro je u nás stále technická památka Popelkou? Pro není asto docenn její význam a historická hodnota ne je tomu zvykem u veejných a církevních staveb? Vame si více rených stn a štíhlých komín tvoících siluety mst, povaujme je právem za jejich dominanty, za plnohodnotnou souást prostedí, jeho cena s jejich existencí me jenom narstat.
„Ped více jak sto lety se v Praze uskutenila velká demolice, zvaná praská asanace. Tedy kompletní zbourání jedné tvrti – idovského msta. Tehdy jedna z nejvtších demolic mla zasáhnout území o rozloze devíti hektar, zastavné neuvitelným potem šesti set stedovkých dom. Za ob mly padnout všechny stavby vetn synagog. A tak se také stalo. Nakonec zstalo uchránno pouze šest synagog, idovská radnice a hbitov. Vše ostatní bylo zbouráno a srovnáno se zemí. Labyrint uliek, domk, dílen a obchod s bídným hygienickým vybavením, s bídnou infrastrukturou. Domy nezdravé, peplnné obyvateli. Domy románské i gotické. Bhem pouhých dvou let 1895 a 1896 jich byla vtšina zbourána. Nejspíš se tomu nikdo nepodivoval, tedy krom tch, kteí v domech bydleli. Nejspíš jen nkolik podivín milujících historii zvedalo tehdy svj slabý hlas. Na uprázdnném prostoru vyrostly výstavní paláce a inovní domy podle francouzského vzoru v tehdy módním eklektickém slohu. Domy napodobující tu gotiku, tu renesanci, tu sloh byzantský. Domy pipomínající ornamentikou fasád narozeninový dort ozdobený šlehakou. Pamatuji si, jak jsme se tmto domm se svými spoluáky ped njakými ticeti lety posmívali. Byly pro nás naprostým výsmchem architektury. Pro nás, kteí jsme byli oslnni meziváleným funkcionalismem a pro které kadý ornament na fasád byl smrtelný hích. Dnes u jsem shovívavjší. Myslím, e by u jen tko nkoho napadlo takové domy zbourat. (I kdy najdou … najdou se tací v kadé dob …). Naopak. V tchto domech, které tak dokonale dokumentují pohled na to, co se povaovalo za hezké na pelomu 19. a 20. století, jsou ty nejluxusnjší obchody a bydlet zde znamená mít dobrou adresu a velmi komfortní prostor pro obývání. Nemusí se nám takové domy líbit, ale nelze jim upít emeslnou pelivost a estetiku odpovídající dob vzniku.
Kdesi ve sklepeních tchto dom najdeme románské sloupy a gotické klenby. Napadlo by nkoho v dnešní dob zbourat stedovký dm? I nejvtší ignorant chápe, e jde o cosi vzácného, o ddictví, které nás adí mezi zem obývané po staletí vysplou kulturou. ( I kdy … najdou se tací …). Nicmén rozpaky nad zbouráním idovského msta, rozpaky nad velkou praskou asanací zstaly podnes.
Posun ve vnímání historické památky se mní s kadým asovým úsekem. Ped rokem byl národní kulturní památkou prohlášen bývalý obchodní dm Máj na Národní tíd. Byl postaven v sedmdesátém pátém roce minulého století a u nyní je vnímán jako nco, co je dobré zachovat nedotené pro budoucí generace. Nutno ovšem poznamenat, e obchodní dm Máj od architekt Rajnyše, Eislera a Masáka nelze srovnávat s obchodními domy typu Lidl i Kaufland. Ale samotná skutenost, e se dokáeme dívat na souasnou architekturu jako na to, co je k zachování ureno, je velikým posunem kupedu v myšlení spolenosti. Doba od realizace stavby k jejímu zhodnocení a ocenní se zkracuje.
Jinak je tomu s industriální architekturou. V povdomí vtšiny jde o nevzhledné, vtšinou cihlové i betonové stavby, na pohled oprýskané a utrápené. Stavby, které jsou vhodné k jediné vci – ke zbourání. Jistou vinu na tom nese i skutenost, e po zmn výroby a po jiné orientaci v naší zemi po roce 1989 zstalo velké mnoství prmyslových staveb opuštných, prázdných. Také jejich uívání v dob, kdy slouily svému úelu, zanechalo v myslích mnohých pocit všednosti. Není to kostel, kam chodíme komunikovat s Bohem i si prohlíet památky, není to turisticky atraktivní stavba, pro kterou stojí za to naloit rodinku do auta a vyrazit na nedlní výlet. Tovární hala je místo urené k práci, vtšinou fyzicky nároné, k práci, která se me mnohým stát zlem otravujícím kadý den. Fabrika prázdná, vysthovaná, se jen obtín v oích tch, kteí do ní nahlédnou, stává místem, ve kterém me vzniknout nco zajímavého i pitalivého.
Úhel pohledu na to, co je cenné a co je bezcenné, se s léty mní. Nevím podle jakého koeficientu, ale vím, e rychlost se stále zvtšuje. Stedovké domky idovského msta by dnes znamenaly neskutené bohatství pro Prahu a její atraktivnost by se ješt znásobila. A to nemluvím o významu historickém a umleckém. Le doba, která pinesla zánik téhle tvrti, nerozpoznávala význam a jedinenost. Dnes, kdykoliv probíhají ve staré ásti Prahy njaké výkopové práce, je kadý fragment nalezeného kamenného zdiva, objeveného pod dládním vozovky, oslavován jako pevzácný dar. Domy postavené na zboeništi u ale také pevn zakotvily v mozaice Prahy, u se také staly památkami. I ty se dokázaly obhájit. Pes veškeré výhrady nesou v sob historickou i emeslnou hodnotu. Potká takový osud také obchodní centrum postavené na míst zbourané továrny? Bude na nm jednou cedulka KULTURNÍ PAMÁTKA?
Zbourání industriálních staveb je dnes vnímáno jako pirozený posun ve vývoji mst a hlasy, které se zvedají na jejich záchranu, jsou povaovány za hlasy blouznivc. Nicmén to, co dnes zbouráme bez sebemenších výitek svdomí, bude vyvolávat za pár let pocity trapnosti a studu. Alespo u tch, kteí mají svdomí a kterým tato osudová chyba dojde.
Kvalitní stavba ze zaátku minulého století me být sebevíce poškozena provozem a bídnou údrbou, ale pesto má svj pvab a stálou hodnotu. Vtšinou staí málo k tomu, aby se zaskvla v neekané kráse. Konstrukce obchodních center nemají architekturu ádnou u dnes a stárnout nebudou do krásy. Stárnout budou do nevzhledných a nepouitelných objekt spjících k demontái, bude-li na to mít ovšem nkdo peníze. Velmi krátkodobé. Velmi krátkozraké. Velmi nepkné vyhlídky. Továrna Leopolda Schifauera v Klatovech bude chybt. Uvidíte.“
Zdroj: Václav Fiala, Co nám zboili – od továrny k supermarketu, 2010, st. 99-101
Pozn.
Zaátkem roku 2007 byl v Klatovech zboen areál Škodovky a na ploše sedmi hektar vznikly hypermarkety. S likvidací všech továrních budov zanikly i stavby pvodní Schifauerovy strojírny. Mnoho oban msta projevilo veejn svj nesouhlas jak s demolicí areálu, tak s projektem majitele pozemku vybudovat v sousedství historického stedu msta rozsáhlé nákupní centrum. Majitel tehdy obanským prosbám neustoupil, stejn tak jako drtivá vtšina mstských zastupitel. Autor zde popisuje celou kauzu a dokumentuje postoje a názory mnoha oban a odborník. Velká ást knihy je vnovaná historii Schifauerovy továrny a je doplnna strhujícím rozhovorem s Richardem Schifauerem, kterému v dob, kdy byla rodin továrna sebrána, bylo tináct let. Kauza "klatovské Škodovky" je modelovým píbhem jaké se v posledních letech odehrávají ve vtšin mst.
Al�b�tina zahrada
Kaple Brumovice
T�chanovice
