Václav Cílek (1955)
Václav Cílek se narodil v Brn-idenicích. Je eským geologem a klimatologem, spisovatelem, filosofem, pekladatelem základních taoistických (zenových) text a popularizátor vdy. Stední školu studoval také v Tanzanii, poté vystudoval hornickou prmyslovku v Píbrami a pírodovdeckou fakultu – obor geologie na Univerzit Karlov v Praze. V letech 1980-1990 pracoval v Hornickém ústavu Akademie vd R. Od roku 1990 pracoval v Geologickém ústavu Akademie vd R a v letech 1994-2001 pak na ástený úvazek v Centru teoretických studií. Od roku 2004 je editelem Geologického ústavu Akademie vd R. Pestoe se ve své práci zabývá pedevším popularizací vdy, zmnami klimatu a prostedí, vývojem eské krajiny a interakcemi mezi pírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách pesahy smrem k literatue, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umní nebo hudb všech ánr. Václav Cílek publikoval asi 300 odborných lánk, kolem 400 esej a spolupracoval na zhruba ticeti kniních titulech. Publikuje nap. ve Vesmíru, v Respektu, v Britských listech atd. Za knihu Krajiny vnitní a vnjší a za následující knihu Makom: Kniha míst získal Cenu Toma Stopparda za rok 2004 (cena za literární eseje). V ervnu 2007 získal Cenu ministra ivotního prostedí "za výrazný pínos k popularizaci eské vdy, zejména geologie a klimatologie".
catalog/pokryvala/
„Jak íká americký sociolog D. Brooks: ješt jsem nepotkal lovka, který by se stal se zvyšujícím se píjmem lepší (tzv. píjmová anamnéza). S úspchem se stáváme sobstaní, a proto oddlení. S vcmi meme zacházet, ani bychom se starali o jejich duše. Zvíata meme zabíjet bez starostí o dstojný klid jejich ivot, stromy meme pesazovat z kontinentu na kontinent bez zájmu o jejich osamní. Dlouho to trvá, ne se v pd spátelí koeny, houby a bakterie. Ale i naši mrtví se jen tko smiují s neznámými druhy rostlin. Mrtví jsou tradicionalisté a lovk jim jen tko vysvtluje, e asy se mní. Oni se dívají dozadu, a pokud nco uznají, tak je to snad jen mávnutí perut andla zmn kormoutícího vodu.“
(10)
„Je lépe pracovat na svém vyprázdnní ne na svém naplnní.“
(14)
„Postavil jsi most ostrý jako bitva, aby tvoji sluebníci mohli k tob pijít. Nech nás stát stranou, a pejdi sám, máš-li odvahu, Boe.“
(Kaygusuz Abdal)
(24)
„Jednou mi kdosi ekl, e správný postoj je postoj úcty: moná to pravda je a moná není, ale respektuji t.“
(34)
„Jsem pravovrný, modlím se za vzkíšení tla a jsem jist, e lovk najde svou svatou zemi tam, kde poprvé lezl po podlaze.“
(W.B.Yeats)
(38)
„Poezie je nejpesnjší vda, jak popsat lidské city.“
(60)
Domácímu skítku
Ty tajný ochránce mé stechy, dobrý skítku,
ty domovníku náš, mám k tob prosbu dnes:
chra skromný domek mj, mé políko i les,
mj zanedbaný sad, v nm kadý strom i snítku!
Nech polím neškodí vztek vtr podzimních,
ni nebezpený chlad u pozd spadlé vláhy,
dbej, aby pokryl vas a záhy
ír polí blahodjný sníh!
Jaks chránil pedky mé, bu pízniv i nám ivým,
Strach nae noním zlodjm
A ped pohledem nevraivým
Mou chra rodinu, mj klidný, šastný dm!
Kol nho obcházej a stez jej bdlou hlídkou,
Chra líp mj milý sad ne jeho vetchý plot,
beh miluj zelený tch rozespalých vod,
bdi nad zahrádkou mou i nad besídkou!
Mj rád i chlumy kol, kam zíš mne chodívat,
i louku, jí se z toulek vracím,
i šumných klen krov i lípy stín a chlad:
jsou páteli mým inspiracím.
(76-77)
„V Sahelu jsem ml pocit, e kultura je hluboká studn, ke které vdy znovu picházejí lidé. Podzemní, ivá voda. Je to nco, co vdy bylo, co bude existovat, dokud budou ít lidé.“
(115)
„Co se lovk neplahoí, ne o všechno pijde.“
(slovanské písloví)
„Lépe vidím to, co mizí. To, co se teprve rodí, je rozptýlené a nesemknuté.“
(136)
„Kdyby Alláh chtl, tak udlá jeden národ, ale on jich vytvoil mnoho, aby se mohly pedhánt v dobrém.“
(Korán)
(137)
"Jediná volnost, kterou máme, je rychlost a pelivost, s jakou informaci vyhodnotíme a zváíme. Je rozdíl mez tím do pasti vbhnout nebo vstoupit."
(164)
„Reich postuluje:
- lidstvo je biologicky nemocné
- politika je iracionální spoleenský výraz této nemoci
- cokoliv se ve spoleenském ivot dje, je urováno strukturou spolenosti.“
(182)
„Na jednom míst Reich píše: „O zvíatech íkáme, e nemají inteligenci, ale jen instinkty, nemají kulturu, ale jen základní nutkání a hnací síly, ádné hodnoty, ale materiální poteby. To je pesná charakteristika lovka, který v ivot chce jen vydlat peníze.“
(185)
„Co kdy je hlavní smysl politiky v tom, e zpoátku ukazuje, kým je ve skutenosti kus našeho rozporuplného já, a pak tento obraz karikuje jako ert, který vytváel lovka, a vyšla mu z toho opice?“
(186)
„Je vtšinou píjemné nechat vci odpoívat a jen ekat, zda se vrátí. Nkteré se vrací nn jako rorýsi, jiné jako kus klacku vrený australským domorodcem.“
(186)
„V teplé ásti roku poínaje koncem dubna a kone íjnem se pak cyklicky a v rzném poadí odehrává jaro.léto a podzim. Dlouhodobá pedpov je stále obtínjší a také asto teme, e podobné poasí nikdo nepedpokládal. Ji pedem hledám v novinách vtu:“Experti jsou zaskoeni vývojem situace.“ Nalézám ji však nejenom v klimatologii, ale také v politice a ekonomice. Celková rozkolísanost a nepedpovditelnost se stávají urující charakteristikou našeho svta. Kdybych byl Sibyla nebo Pýthie, tak to zabalím a jdu si hledat jednodušší zamstnání.“
(199)
„Lidé najednou mají zájem ne snad jenom o místní historii, ale spíš o místního genia loci. ím víc byl ztracen, tím usilovnji je kíšen. Myslím, e nejaktivnjší jsou sudetští Nmci. Karel Stein vztyuje polámané kíe, obanská sdruení opravují kapliky a v Kouimi vnovala jedna nmecká rodina své ivotní úspory na opravu zvonice. Duše region se probouzejí. Myslím si, e s eskou republikou se to má jako s celou Evropou, a jen doufám, e ten eský orchestr region i evropský orchestr národ nebude hrát jenom heavy metal. Nejsme sami, kdo hledá svoji duši – Nmci, Angliané, i Slováci se snaí sebe definovat a ji vlastní tradicí, nebo nepátelstvím vi tomu, ím nejsou. A podle toho, co jsem vidl, bych ekl, e nejvíc navazujeme na situaci eské spolenosti 80. a 90. let pedminulého století s její malostí, opatrným nadšením, oprávnnou sebedvrou, místními spolky a grnderovským kapitalismem. Tko se v tom ije, ale je to pozoruhodná doba, která dokonce dodává jistou nadji.“
(210)
„V této Evrop zaínají udávat tón nikoliv politici a úedníci, ale komunity. Dv zázraná slvka spjatá s komunitou budoucnosti: je aktivní a zodpovdná, co zní tém jako volební program, ale pesto to je pravda.“
(214)
„eská vize
Jako první a hlavní hodnotu vidím pimenost – Sofrosyné, a v ní je skoro všechno: schopnost rozumn brát, moc neutrácet, vracet lidem i pírod, co lovk dostal, ít tak, aby lovk vidl kus minulosti a ml pontí o budoucnosti.
Jako druhou hodnotu vnímám starost o pdu, protoe to je hlavní stroj všech rozvinutých civilizací, odtud vyšla Evropa, Amerika i ína. Je to továrna na potraviny, která teba v ín nebo u nás u Znojma i Kutné Hory pracuje šest tisíc let. Déle ne soustruh i automobil.
Tetí hodnota má nco spoleného s tím, aby fungovala krása, ale me to být i krása nezjevná, o které víme, e je silnjší ne krása zjevená. Kerouac sice napsal, e „ivly jsou bohudík v poádku, to jen lovk se má mít na pozoru, zatímco vesluje peklem.“ Jene ono to vypadá, e ivly v úplném poádku nejsou.
Domníváme se, e máme svj ivot ve svých rukách a e kdy dokáeme formulovat rozumné cíle a pesvdit o nich ostatní, nastane njaká forma ráje.
Ve skutenosti s dávnými eky vím, e jsou období, kdy pevládá sluující Eros, a jiná, kdy pichází jeho blíenec rozluující Chaos. A obojí je boského pvodu. Základní rámec je pak nejspíš dán nutností Ananké. Naše divoké já bude stejn vycházet v noci na lesní mýtiny.
Jene i v rámci osudu daného zemi i krajin je nco, co bychom mli pevn dret v rukou. Je to potravinová a energetická bezpenost, vymahatelnost práva a sted vlastní bytosti, který souvisí s horninami, rostlinami, vodou a také hvzdami.“
(267)
Václav Cílek, Archeus, Praha: Dokoán, 2010, ISBN 978-80-7363-290-8.
Al�b�tina zahrada
Kaple Brumovice
T�chanovice
