Kaplièka, zasvìcená Pannì Marii, stojí u øeky Moravice, tam kde stará zemská cesta, v blízkosti bývalého Meleèského mlýna, pøekraèovala brodem tok øeky. Postavil ji zde, na svém pozemku, místní mlynáø. Podle letopoètu nad vchodem v roce 1825.
Mlynáø Satke pøed ni, po obou stranách, také nasadil dvì lípy, z nichž do souèasnosti zùstala pouze jedna. Ta druhá vzala za své pøi náporu vìtru ve druhé polovinì 20. století. Další budova, stojící u náhonu vlevo od kaple, byla olejna. Samotný mlýn je skupina èervenì a žlutì oznaèených budov jižnì od køižovatky cest. Dnes je kaple opravena zásluhou rodiny Urbanských, které patøí také objekty bývalého mlýna a jsou v ní konány pøíležitostné bohoslužby.
V louce za kaplí byly ještì dlouho po druhé svìtové válce patrné podlouhlé oblé vyvýšeniny, kterých si lidé jen málo všímali. Až v polovinì 60. let minulého století se natìraè, který v té dobì natíral novì postavenou dlouhou døevìnou podnikovou chatu v sousedství, rozhodl, že ve volných chvílích, po práci, opraví a vymaluje také kaplièku. Poté, co sejmul obraz visící v kapli, objevil na jeho zadní stranì pøilepený lístek. Na nìm bylo nìmecky napsáno, že za kaplièkou bylo na konci války, po pøechodu fronty, pohøbeno sedm padlých nìmeckých vojákù. Jeden z nich mìl být dokonce nìjaký vyšší dùstojník. Na lístku, který tady zanechali pùvodní nìmeètí obyvatelé, byla uvedena i jejich jména a èísla jejich vojenských identifikaèních štítkù. Natìraè o svém nálezu uvìdomil Mezinárodní Èervený køíž a touto cestou se pak informace o místech jejich posledního odpoèinku, dostala až k nìkterým rodinám padlých vojákù. V roce 1968, v dobì "Pražského jara" a èásteèného uvolnìní možnosti cestovat, se sem dostavili nìkteøí pøíbuzní padlých. Ostatky byly pozdìji vyzvednuty a uloženy na nìmeckém vojenském høbitovì v Opavì. Když byl po pádu levé lípy urovnáván terén v okolí kaplièky, byly nerovnosti, napovídající o umístìní hrobù, srovnány. A událost se dochovala jenom ve vzpomínkách pamìtníkù.
http://sonna.com.ua/