Michal Hvorecký a Jaromír Typlt. Dva na první pohled rozdílní lidé, avšak na druhou stranu velice sobì blízcí autoøi nahlížením reality. Právì toto slovensko-èeské ètení uzavøelo druhý roèník Básnických hlasù.
Tradièní prùvodce veèerem Jakub Chrobák pøedstavil šesti desítkám poeziechtivých dva výjimeèné autory. Michal Hvorecký byl v devadesátých letech mimo jiné také jedním z žákù filozofa a básníka Egona Bondyho. Jaromír Typlt v souèasné dobì sice nechtìnì plní literární revue pøedevším kvùli sporu o angažovanost v poezii a kritice Jana Tìsnohlídka, nicménì ukázal, že básnictví v nìm je na míle vepøedu pøed žabomyšími diskuzemi o jednom kvazibásnickém slepém støevu souèasné poezie.
Hvorecký pøedstavil fejeton o vánoèních zvycích a také pøeèetl kus ze svého románu Dunaj v Amerike. Publikum si získal bezkonkurenèním pøednesem a zápalem v textu, který mezi posluchaèi vyvolával salvy smíchu.
Jaromír Typlt ve svém prvém pøíspìvku pøedstavil svùj improvizaèní „kus“ z festivalu slam poetry, které se uskuteènilo v Liberci. Následnì pøeèetl texty ze svých prvních knihy. Druhým improvizaèním pøíspìvkem pak také celé setkání uzavøel. Následná diskuze se vedla ve znamení angažování èi neangažování se.
Druhý roèník Básnických hlasù je tedy minulostí. Nicménì budeme rádi a s nadšením zvát další a další autory, dovolí-li to finanèní situace a zájem studentù a ostatních návštìvníkù našich literárních veèerù. Díky nim se staly Básnické hlasy nejnavštìvovanìjším literárním poøadem ve mìstì.