„Dobrovolníci jsou odvážní lidé, ochotní se za nìco postavit. Jsou ochotni zasvìtit své ruce, svou mysl a pøedevším svá srdce službì ostatním. Tím pøinášejí lidem nadìji a dodávají jim sílu k pøekonávání jejich slabostí. Odmìnou za to jim je vìdomí, že jejich èinnost má skuteèný smysl. Jejich odvaha a odhodlání by mìly být pro nás všechny inspirací k èinùm.“ (generální tajemník OSN Koffi Annan pøi zahájení Mezinárodního roku dobrovolníkù 2011).
Dobrovolnictví je definováno jako èinnost vykonávaná ve prospìch druhých, a to bez nároku na finanèní odmìnu. Mùže se jednat o vìnování èasu, penìz, úsilí, snahy èi vìci pro druhé, pro jedince èi spoleènost. Èastým typem dobrovolnictví je zapojení se do èinnosti neziskové organizace (formální dobrovolnictví).
Ze studie Eurobarometru z kvìtna 2010 vyplývá, že do dobrovolné èinnosti jsou aktivnì zapojeni tøi z deseti Evropanù. Dobrovolnictví je definováno rùznì a rùzné bývají i tradice s ním spojené. Všechny èinnosti však spojuje jedno: pokud se kdekoli sejdou lidé, aby si pomáhali a podporovali èlovìka v nouzi, je to ku prospìchu nejen spoleènosti jako celku, ale i dobrovolníkù samotných. Pøi odvádìní dobrovolné práce se lidé uèí novým vìcem, rozvíjí své dovednosti a rozšiøují si spoleèenské zázemí, což je èasto pøivádí k novým a lepším pracovním pøíležitostem a také k osobnímu a spoleèenskému rozvoji.
V Èeské republice patøí mezi nejrozšíøenìjší a nejstarší organizace spojené s dobrovolnictvím sbory dobrovolných hasièù, Èeský èervený køíž, rùzné turistické a okrašlovací spolky (napø. Klub èeských turistù), spolky ochráncù pøírody (napø. Brontosaurus, Èeský svaz ochráncù pøírody), humanitární organizace (napø. Charita), sdružení zamìøené na práci s dìtmi (napø. Junák), tìlovýchovné jednoty (napø. Sokol) a rùzné sportovní oddíly.
V souèasné dobì rozeznáváme skupinu dobrovolnictví ve zdravotnictví, v sociálních službách, v kultuøe a multikultuøe, ve sportu, v práci s dìtmi a mládeží, v ochranì životního prostøedí, v mezinárodní a rozvojové spolupráci, v mimoøádných a krizových situacích, firemní a komunitní dobrovolnictví, dobrovolnictví v církevních a náboženských organizacích.
Dùvody k dobrovolnictví bývají vìtšinou morální. Hlavní motivaèní faktory jsou pocit dobøe vykonané práce a užiteènosti, potøeba ocenìní, rùstu, seberealizace a potøeba poznávat nové lidi, možnost získat osobní zkušenost a být souèástí spoleèenství, zvìdavost, pocit dluhu, potøeba øádu a pravidelnosti, kompenzování komplexu ménìcennosti, snaha øešit urèitý problém èi náboženské dùvody.
Rok 2001 byl OSN vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolníkù a po deseti letech opìt letošní rok 2011. Dne 5. prosince se navíc slaví každým rokem Mezinárodní den dobrovolníkù.
Evropský rok dobrovolných èinností na podporu aktivního obèanství je tematickým rokem vyhlášeným Radou ministrù Evropské unie ve všech èlenských zemích na rok 2011. Jeho hlavním cílem je podpoøit obèanský sektor, a to zejména veškeré dobrovolné èinností na celostátní, regionální i místní úrovni.
Stìžejními cíli jsou úsilí o vytvoøení prostøedí pøíznivého pro dobrovolnictví a tam, kde je tøeba, øešit stávající pøekážky bránící dobrovolným èinnostem; dále umožnìní organizátorùm dobrovolných èinností, aby zlepšili kvalitu svých èinností, tedy i dobrovolnických; ocenìní a uznání dobrovolné èinnosti ze strany tvùrcù politik, organizací obèanské spoleènosti, veøejných institucí a odvìtví formálního a neformálního vzdìlávání i zamìstnavatelù; zlepšení povìdomí o hodnotì a významu dobrovolnictví.
"Dává mi to klid, pocit harmonie, uèí mì to dokonèovat vìci, i drobnosti, uvìdomovat si, že nic není v životì dané podle šablony," rekapituluje dobrovolnice svou ètyøletou praxi, "zní to asi jako hrozné klišé, ale dneska vím, že žít jenom pro sebe je málo."
(Kristýná Šnajdrová, èlánek: Povolání:dobrovolník, Respekt 22, kvìten 2011).