Hana Rysová (1945)
Hana Rysová se narodila 8.ervna 1945 v Praze. Dtství proila v Dobíši , odkud se vydala do Lysé nad Labem k uení v oboru malí písma. V záí roku 1964 nastupuje jako grafika Rukavikáských závod v Dobíši. Zaíná profesionáln fotografovat. V letech 1968-1977 je zamstnána jako fotografka a propaganí pracovnice ve Filmovém podniku Praha a studuje dálkov FAMU, obor Výtvarná fotografie.
Václav Cílek (1955)
Václav Cílek se narodil v Brn-idenicích. Je eským geologem a klimatologem, spisovatelem, filosofem, pekladatelem základních taoistických (zenových) text a popularizátor vdy. Stední školu studoval také v Tanzanii, poté vystudoval hornickou prmyslovku v Píbrami a pírodovdeckou fakultu – obor geologie na Univerzit Karlov v Praze. V letech 1980-1990 pracoval v Hornickém ústavu Akademie vd R. Od roku 1990 pracoval v Geologickém ústavu Akademie vd R a v letech 1994-2001 pak na ástený úvazek v Centru teoretických studií. Od roku 2004 je editelem Geologického ústavu Akademie vd R.
„Nejlepší knihy jsou jako milované bytosti, ale bytosti jsou nco víc. Nosí v sob texty, ale taky hudbu, úsmv, nedá se to popsat. Lidé se nemají sbírat a nemají se íst. Jediné, co je dovoleno, je nechat je picházet a umonit jim íct, co sami chtjí …“
- str.33 -
„Jedno z kouzel gregoriánského zpvu je v tepu pomalejší století. Hektinost naší doby vnesla i do hudby udýchanost a chvat, libujeme si v rychlém tempu a nesnášíme u dlouhé plochy. U se tolik nepíší hodinové symfonie, nýbr minutové, u se netou romány o pti stech stránkách. Pole ovládly novely, krátké povídky, vše musí být ve zkratce. A práv proto na nás psobí tak uklidujícím dojmem, octneme-li se v prostoru hudby, který jako by netíhl odnkud nkam, ale tiše stál na míst, hudby, je se jako by pohybovala v kruhu – a jakmile do nj nastoupíme, zastaví se as a utiší náš neklid … Dret krok se svtem je pro m pojem, který by nás ml v oblasti vdy a techniky hnát nemilosrdn vped. Ale jak je to v umní? Kdy Zrzavému plivali na jeho obrazy a chtli ho zmlátit, šel se svtem? A kdy Stravinskij vyvolal v roce 1913 skandál svým Svcením jara, šel tehdy více svtem, nebo proti nmu? … Take není jiné cesty ne nejít se svtem a jít sám se sebou.“
Petr Eben, varhaník a skladatel
- str.42 -
„V kadém z nás je hluboká, by teba skrytá, maskovaná a odmítavá touha po míru. Buddhisté ví, e lidská povaha, pokud ji opravdu pozorn zkoumáme, je svým zaloením dobrá a laskavá. Zdá se mi, e duch harmonie dnes spíše roste, e naše touha ít spolu v míru stále sílí a e ji sdílí ím dál více lidí… Zemi máme jenom jednu, je to naše spolená matka a všechno, ím jí ubliujeme, se nutn obrací proti nám. Zem v sob nese celou obrovskou pevninu myšlenek, obraz, znak a dávných pocit udrovaných meditací, a proto stále ivých. Nebudeme-li k zemi pozorní, niíme si vlastní budoucnost. Meme ji ješt zachránit? Jiste. A není to otázka citu nebo morálky, ale porozumní budoucnosti. Chránit je teba nejenom lidský ivot, ale jakýkoliv. Lidský ivot je drahocenný, ale musíme peovat o jeho kvalitu. V buddhismu není ádné velké rozhodnutí absolutní a dsledn odpovídající njakému principu. Inteligenci máme práv k tomu, abychom dokázali být pruní a neortodoxní … Jsem pesvdený, e bychom mli všichni spolen nalézt novou laickou spiritualitu, a to stranou veškerých náboenství, tak aby ji mohli pijmout lidé dobré vle, i kdy rzných vyznání, a to vetn nevících.“ zápisky z pednášek dalajlamy
- str.53 -
„Velký lovk vnímá deset tisíc vcí jako jedno tlo. Vnímá celý svt jako jednu rodinu a celou zemi jako jednoho lovka. Ty, kdo mezi jednotlivé vci svta vnášejí hranice a rozdlování, je nutné povaovat za malé lidi. Velký lovk je schopen nebe, zemi a deset tisíc vcí povaovat za jedno tlo, ale to není výsledek njaké rozumové úvahy, ale prost vnímá pirozený stav svta. Jedno tlo s nebem, zemí a všemi vcmi však nevnímá jenom velký lovk. I malý lovk vnímá podobn, ale je to on sám, kdo své vlastní srdce zmenšuje. Kdy uvidí dít, které u u padá do studny, neubrání se strachu a soucitu. Z toho je patrné, e jeho lidství tvoí jeden celek s díttem. Lze namítnout, e dít patí ke stejnému druhu jako on, ale uvame jiný píklad. Kdy i malý lovk slyší náek zvíat a pták jdoucích na jatka a uvidí jejich strach, bude tce snášet jejich utrpení. Z toho je patrné, e jeho lidství tvoí jeden celek i s ptáky a zvíaty.
Lze namítnout, e ptáci a zvíata jsou ivé bytosti podobn jako lovk, ale zvame jiný píklad. Kdy malý lovk uvidí polámané rostliny a zniené stromy, neubrání se soucitu. A lze jít ješt dál. Dokonce i kdy uvidí rozbité kameny, zachvátí jeho mysl lítost. Z toho je patrné, e mysl malého lovka obsahuje lidství, je vytváí jedno tlo se vším. Tato mysl povstává z pirozenosti darované nebesy a je sama o sob nadána inteligencí, przraností a jasem. Proto bývá oznaována jako záivá mysl.
Projevovat jas své povahy znamená vytváet spolený základ, ze kterého vyrstá jedno tlo svta. Kdy vnímáme svt jako jedno tlo, zaínáme milovat lidi a tato láska zesiluje spolený základ… Mli bychom opravdov milovat všechno poínaje manelem, manelkou, páteli, knzem, králem a po hory, eky duchovní bytosti, rostliny, ptáky a zvíata, abychom naplnili své lidství.“
Wang Jang-ming, ínský filozof (1472-1529)
- str.132 -
Hana Rysová, Václav Cílek : Tichý beh svta. Nakladatelství Dokoán, Praha, 2005.