Jak to bylo, je a bude s Plaza center v Brně

"...V tu samou dobu, kdy se NESEHNUTÍ zabývalo kauzou „Nový Lískovec“, přišla izraelská nadnárodní firma Plaza Centers s plánem výstavby obřího obchodně-zábavního centra v každém městě ČR nad 100 000 obyvatel. V Brně mělo jít o komplex velikosti 60 000 m2 s parkovací plochou pro 1 000 automobilů, návštěvností až 15 000 osob denně, s hypermarketem potravin a s obřím multikinem s osmi promítacími sály. Zprovoznění centra by mj. znamenalo silný nárůst dopravy, a to v místech, kde již teď jezdí okolo 58 000 aut denně (jedná se o významný úsek velkého městského okruhu – příjezdovou komunikaci z dálnice D1) a pravidelně jsou zde překračovány povolené hlukové i imisní limity. Výstavbě měla původně padnout za oběť i alej vzrostlých topolů v biokoridoru řeky Svratky.
NESEHNUTÍ se do celé kauzy vložilo hned na počátku a společně s brněnskou organizací ČSOP investora přesvědčilo, aby od plánu na vykácení topolů ustoupil. Zároveň se podařilo vyvolat živou diskusi na téma, zda-li Brno skutečně potřebuje další obchodní centrum, navíc v území ochranného pásma městské památkové rezervace. Do diskuse se zapojilo několik deníků a Český rozhlas, které o celém případu podrobně informovaly. V diskusi padaly různé návrhy od výstavby bazénu či sportovního areálu (kterých je v Brně vzhledem k počtu obyvatel značný nedostatek) až po zklidnění celého prostoru výsadbou stromů a rozšířením ploch městské zeleně.
„Výstavba tohoto centra by způsobila v již „přehypermarketovaném“ Brně nejen zánik menších a snadno dostupných obchodů, provozoven a kin v blízkosti středu města, ale znamenala by i značný nárůst dopravy.“, uvedl koordinátor kampaně proti stavbě Centra Plaza Milan Štefanec z NESEHNUTÍ Brno.
Koncem roku 2000 se NESEHNUTÍ přihlásilo do územního řízení, ve kterém v zákonem daných lhůtách uplatnilo své připomínky k projektu. Navrhovalo především vypracování dopravní studie a studie o průzkumu trhu. Dále upozornilo na nevyjasněné majetkové vztahy u některých pozemků, na kterých mělo centrum Plaza stát.
Stavební úřad během územního řízení závažně pochybil. I přesto, že byla na centrum PLAZA vypracována (dle zák. 244/1992 Sb.) studie vlivu na životní prostředí, nebyla tato studie po celou dobu územního řízení občanským sdružením k dispozici. Seznámit se s ní bylo možno až při ústním jednání (tedy v poslední den pro podávání připomínek), což je vzhledem k rozsahu materiálu (několik set stránek) nejen technicky nemožné, ale především protizákonné (§ 33 zák. č. 71/1967 Sb.).
V lednu 2001 vydal stavební úřad kladné územní rozhodnutí, ve kterém odmítl vypracování obou požadovaných studií. NESEHNUTÍ Brno se ke značné nelibosti developerské firmy proti tomuto rozhodnutí o měsíc později odvolalo, čímž se celé řízení protáhlo. Magistrát však odvolání zamítl, aniž se dostatečně vypořádal s jeho důvody. Proti tomuto postupu podalo NESEHNUTÍ 28. května 2001 správní žalobu.
„Je povinností správních orgánů nejen mít pro rozhodnutí všechny relevantní podklady, ale tyto podklady dát k dispozici všem účastníkům řízení, k nimž patří i občanská sdružení. Pokud v tomto případě aktivisté NESEHNUTÍ nedostali k dispozici materiály k hodnocení vlivu stavby na životní prostředí, je to nezákonné omezení jejich práv.“ uvedl Mgr. Pavel Černý z Ekologického právního servisu.
Protože správní žaloba nemá odkladný účinek, rozeběhlo se stavební řízení, ve kterém NESEHNUTÍ opět aktivně uplatňovalo své připomínky. Stavební řízení však bylo přerušeno pro nedostatky v dokumentaci, které se investorovi nedařilo odstranit (jednalo se zejména o nedořešené majetkové vztahy na pozemky). V říjnu 2002 rozhodoval po roce a půl o žalobě Krajský soud v Brně. Po necelé hodině bylo jednání zakončeno bezprecedentním rozsudkem. Soud (kromě toho, že vůbec nezkoumal, zda-li byla studie EIA skutečně k dispozici ve spisu) žalobu zamítl s tím, že NESEHNUTÍ „…se nepřísluší vyjadřovat k jiným záležitostem, než které se ochrany přírody týkají.“ Účast NESEHNUTÍ v řízení totiž vyplývá ze zákona o ochraně přírody a krajiny a dle soudu tak ekologická organizace nemůže upozorňovat např. na sociální a urbanistické dopady obchodního centra.
Tím však soudci dle názoru NESEHNUTÍ porušil zákonem stanovenou rovnost účastníků řízení, která se v praxi projevuje mj. tím, že všichni účastníci mají stejné právo se vyjadřovat ke všem podkladům územního řízení. Krajský soud tedy zcela opomenul základní (ústavně zakotvenou) zásadu správního procesu – zásadu rovnosti účastníků správního řízení v procesních právech a povinnostech. Tato zásada je v ústavní rovině zakotvena v ust. čl. 37 odst. 3 Listiny, podle nějž “všichni účastníci jsou si v řízení rovni”. Citované ustanovení Listiny je pak pro oblast správního řízení konkretizováno v ust. § 4 odst. 2 správního řádu, podle nějž “všichni účastníci mají v řízení rovná procesní práva a povinnosti”. Z toho důvodu NESEHNUTÍ v lednu 2003 ve spolupráci s Ekologickým právním servisem podalo stížnost k Ústavnímu soudu ČR. Ten zatím nerozhodl.
Přestože u krajského soudu NESEHNUTÍ se svou žalobou prohrálo a spor o Centrum Plaza vypadal jako prohraný, stavět se nezačalo. Investorovi se dodnes nepodařilo doplnit dokumentaci do přerušeného stavebního řízení a navíc vydané územní rozhodnutí obsahuje podmínku dokončení stavby do roku 2002. Zdá se, že vítězství si v tomto sporu nakonec přeci jenom může připsat na své konto NESEHNUTÍ...."