Zcela zaplnìná kavárna Evžen mìla možnost sledovat, jak se se svou novou básnickou sbírkou Darmata popasuje Petr Hruška. Stejnì jako pøed pìti lety, když na tom samém místì pøedstavoval sbírku „Auta vjíždìjí do lodí“, to dokázal s bravurou, tichostí a pokorou.
Veèerem provázel Jakub Chrobák, též opavský kmotr knihy. Ten pøíliš neøeènil a hned pøizval Hrušku, aby èetl. Bìhem první èásti programu zaznìla témìø polovina z Darmat. Hrušku následnì vystøídal host v podobì spisovatele Petra Èichonì, který na loutnu zahrál pár písní a pøeèetl ze své knihy s názvem Slezský román. Jeho vystoupení posunulo ticho pøítomného veèera až ke smutku, který úèinkující autor pøíznaènì nazval „slezským“. Následoval další blok z textù Darmat. Petr Hruška své publikum nešetøil, vkládal na jeho bedra notnou zátìž z vlastního textu, snahu publika ale dokázal ocenit, když v závìru ètení k pøítomným pronesl: „Dìkuji, že jste poslouchali. Slyšel jsem to…“
V závìru si slovo vzal kmotr knihy Jakub Chrobák, aby zpùsobem sobì vlastním dal „na frak“ recenzentùm a tìm, který se neustále musí cosi dokazovat. Ku pomoci si vzal Hrabalovu knihu Židovský svícen, konkrétnì text s názvem Akademická kantáta, kterým poslal kritikùm jasné proroctví o urychleném odchodu do temnìjších èástí lidského tìla. Na úplný závìr si kmotr knihy pøipravil pro Hrušku pøekvapení, za výdrž a vìrnost nejen opavskému publiku byl básník dekorován medailí vyrobenou z rohlíkù a gothajského salámu, tedy surovin, které Petra Hrušku prvnì vítaly také pøed pìti lety v Evženovi.