Rozhovor s panem Michalem Valenčíkem

Spolutvůrce výstavy "Necháme to tak?" a autor unikátního seznamu ohrožených sakrálních památek celé České republiky Michal Valenčík nám poskytl krátký rozhovor, ve kterém se zmíněnými tématy zabýváme. V závěru článku uvádíme příklady zbořených a obnovených objektů na Opavsku. Více se můžete dozvědět na: www.kostely.tnet.cz.















 

Patříte mezi spolutvůrce výstavy "Necháme to tak?". Proč výstava vůbec vznikla a co je jejím cílem? 
Cílem výstavy je upozornit veřejnost, že je v České republice stále značné množství zchátralých a rozpadajících se sakrálních památek. A že jsme během 40 let komunistického režimu přišli o tak velkou část kulturního dědictví, že už si nemůžeme dovolit další ztráty.

 

Jak byste ohodnotil vztah lidí u nás k sakrálním stavbám v posledních 20-ti letech? Co se změnilo?  
S listopadem 1989 padla hrozba, že záchrana sakrálních památek bude člověku přičtena k tíži jako podpora "náboženského tmářství". Opravy sakrálních památek začaly hned po revoluci, nejprve byli jejich hlavním motorem památkáři, místní samosprávy a  v pohraničních oblastech i vysídlení němečtí rodáci, stále více se však do tohoto procesu zapojuje nejširší veřejnost prostřednictvím různých občanských sdružení. Tento trend zesílil zejména v posledních deseti letech. Zajímavé také je, že motivací těchto sdružení většinou nebývá pouze náboženský význam sakrálních staveb, ale hlavně jejich funkce krajinotvorná a kulturně-historická. Lidé cítí, že jde o část našeho společného kulturního dědictví, které bychom měli předat příštím generacím.

 

V čem vidíte hlavní problémy při obnovách památek? 
Hlavním problémem je lhostejnost a nezájem. Většinou je na začátku potřeba jednotlivec nebo malá skupina, kteří zájem širší veřejnosti rozhýbou. A jakmile si lidé uvědomí, že není normální mít na návsi či za obcí polorozpadlý kostel či kapličku, začnou se starat o jejich záchranu. Získání peněz pak už tak obtížné není - když je snaha, sehnat se dají. Bohužel se zatím ne ve všech oblastech objevili oni prvotní "buditelé".

 

Vytvořil jste unikátní seznam zchátralých a zaniklých sakrálních objektů České republiky, a to od roku 1945 až dodnes. Jaké byly pohnutky, jež Vás k tomu vedly?
Zpočátku jsem si chtěl zmapovat, které památky komunistický režim vlastně přežily, protože na mapy se hlavně v 90. letech moc spolehnout nedalo - často tam byly (a někdy dodnes jsou) zakresleny i objekty, které byly zničeny již před desetiletími. Poté jsem se rozhodl databázi zveřejnit, aby si lidé uvědomili, v jak zoufalém stavu stále některé památky jsou a že je třeba něco pro jejich záchranu udělat. Ale také proto, že kostelů a velkých kaplí v silně havarijním stavu je v celé České republice jen kolem 70. Zato polorozpadlých kapliček a malých kaplí je kolem 400 - a přitom právě oprava těchto staveb je nejjednodušší a nejlevnější - je to jen o vůli.

 

Jak dlouho a jakým způsobem seznam ohrožených kostelů, kaplí a božích muk vznikal? V čem vidíte jeho přínos?
Seznam jsem začal dávat dohromady asi v roce 1996 a vyvíjí se vlastně stále. Prvních pár let jsem systematicky objížděl jednotlivé obce v bývalých Sudetech (kde ničení památek dosáhlo zdaleka nejvyššího stupně) a hledal podle starých map sakrální památky. A ty, jež byly ve špatném stavu nebo byly zcela zničené, jsem zanesl do databáze. Postupně tam přibývaly i poničené stavby z českého "vnitrozemí", ale těch je mnohem méně, ničení zde nikdy nebylo tak intenzivní. Časem jsem na stránky přidal i sekci o opravených památkách, kam jsem přeřazoval nově opravené stavby, jež jsem do té doby vedl mezi poškozenými, a v některých případech i zničené stavby, jež byly podle starých fotografií obnoveny v původní kráse. Chci takto ocenit úsilí těch, kteří se o záchranu našeho kulturního dědictví zasloužili. A zároveň na konkrétních případech ukázat, že i z úplných ruin se mohou zase vyloupnout stavby, jež se stanou ozdobou svého okolí. A přínos? Snažím se veřejnost upozornit, že se v jejich okolí nacházejí zajímavé stavby, které bez pomoci dlouho nepřežijí. Chci ukázat lidem, že je zachránit jde. A také chci ocenit ty, kteří se do záchrany pustili.

 

Co byste vzkázal těm, kteří mají v okolí nějakou chátrající památku?
Že by se měli pokusit o její záchranu. Nechat ji zcela rozpadnout je určitě pohodlnější, obnova vždy vyžaduje větší či menší úsilí. Ale díky tomuto úsilí zůstane v krajině zachován kus naší historie a to podle mého názoru za vynaložené úsilí stojí.

Děkuji Vám za rozhovor.


Zaniklá kaple, Budišov nad Budišovkou            Zaniklá kaple, Staré Lublice
               
 
Zaniklá kaple, Melč                        Zaniklý kostel a zvonice, Hořejší Kunčice    
   
 
  Opravená kaple, Mikolajice 
 
 
  Opravená kaple, Podlesí
 

 Opravená kaple, Staré Oldřůvky
 

  Opravená márnice, Úblo