Stanovisko o.s. Za Opavu k soutěži na podobu jižní fronty na Horním náměstí v Opavě

Developerská společnost Crestyl vyhlásila v druhé polovině roku 2009 soutěž na změnu jižní uliční fronty na Horním náměstí v Opavě. Koncem roku jsme měli možnost shlédnout výsledky soutěže (dále soutež I), které se ale nezúčastnil přihlášený Ateliér 38 pro vážné výhrady k soutěži. Do dalšího kola postoupily na základě rozhodnutí poroty a veřejného hlasování 3 projekty určené k dopracování. Mezitím v polovině letošního roku městu nabídla tři své projekty společnost Develon revitalizující opavský pivovar v rozsáhlý obchodní komplex. Projekty nebyly do pokračování soutěže (dále soutěž II) konkurenčním Crestylem zahrnuty, ale nově byly k účasti vyzvány tři další architektonické ateliéry, včetně Ateliéru 38, který své někdejší odmítavé postoje přehodnotil a druhého kola se kupodivu účastní.

V porotě soutěže zasedli zástupci Crestylu, města Opavy, ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková, profesor, Ing. arch. Vladimír Šlapeta a nově byli přizváni renomovaní architekti John Eisler a Josef Pleskot. Může porota, v níž jsou zastoupeny některé výrazné osobnosti české architektury, pozitivně zapůsobit na průběh soutěže, která je ve své podstatě od začátku pochybná, aby výsledek byl pro Opavu jednoznačným přínosem? ….

Naše stanovisko ke konání soutěže I jsme veřejně vyjádřily m.j. otevřeným dopisem Radě města a v tiskové zprávě o.s. Za Opavu ke změně Slezanky. Základním obsahem našich veřejných vyjádření je nesouhlas s podobou této soutěže, která má příliš proměnlivá pravidla. Vadí nám především rezignace vedení města na uskutečnění své vlastní cesty vedoucí ke kvalitnímu zhodnocení tohoto prostoru a dále to, že není schopno prosadit mezinárodní architektonickou soutěž podle pravidel České komory architektů a soutěž nechává víceméně v rukou developera. V soutěži na fasády vidíme pouze dílčí řešení, které nemůže nahradit komplexní architektonické zpracování daného prostoru. Konstatovali jsme, že závažnější problém, než je podoba Slezanky, vidíme v bytovém domě na severním okraji města a že „zakázku typu Slezanka musí řešit architekt minimálně evropské úrovně. Jiná než prvotřídní úroveň je v tak významné lokalitě nepřípustná“. I v současné poněkud proměněné situaci není důvod na našem minulém prohlášení nic měnit.

Dnes víme, že developer má v plánu celou Slezanku propojit s obchodním komplexem, který má vyrůst za ní. Proto je soutěž vypisovaná jen na její fasádu, o projektování toho, co bude stát za fasádou, se již dnes starají architekti společnosti Crestyl, konkrétně Petr Franta architekti, kteří se soutěže na fasádu rovněž účastní. Téměř celá čvrť lemovaná ulicemi Ostrožná, Popská, Horním náměstím a Rybím trhem se má stát obchodní zónou s plochou 28.000 m2, s podzemním parkovištěm pro 227 automobilů, s prosklenými obchodními pasážemi. Přes veškerá ujištění a tvrzení o vysoké úrovni a kvalitě navrhované architektury, spatřujeme pouze unifikovanou architekturu odpovídající jen potřebám všudepřítomných standardních obchodních galerií a pasáží, jak můžeme vidět a číst v tiskové správě společnosti Crestyl k projektu Central Opava. Žádné avizované opravdové ulice v této čtvrti nebudou, pokud za ně nebudeme považovat klimatizované pasáže s imitacemi městského mobiliáře, kanálovými poklopy s fotografiemi historické Opavy, litinovými pseudohistorickými lampami, prosklenou střechou nahoře a skleněnými „zdmi“ napravo i nalevo.

Koncem léta proběhlo zveřejnění výsledků souteže II. Jednotlivé soutěžní projekty se pokusíme stručně okomentovat. Z průběhu soutěže vidíme, že úkol proměny fasády Slezanky je nelehký. I ostřílení architekti mají s dotvořením výrazu jedné strany náměstí velký problém. A rozpačité výsledky tomuto nelehkému úkolu plně odpovídají. Jsme přesvědčeni, že problém není v těžkosti úkolu nebo schopnostech řešitelů, ale spíše v nevhodném soutěžním zadání a nedostaku, pokory, píle a prostorové empatie soutěžících.
Tři projekty z šesti předložených mají něco společného. Navázali na podlouhlý tvar současné Slezanky arch. Krischkeho. Bohužel nedosahují jejích kvalit, navíc zcela zbytečně znovu opakují horizontální kompoziční princip, který neumožňuje, abychom se na náměstí cítili zcela dobře. Pravdou je, že klopýtavý rytmus vertikál původních měšťanských domů vytvářel onen pocit bezpečí, radosti z toho, že se pohybujeme a žijeme ve městě, mezi domy, na náměstí...
Ateliéry A.LT Architekti, Ateliér 38 a New Work nerespektují zkušenosti současných principů architektury a staví před nás překonané koncepty nudlovité architektury, které náměstí neprospívají.
Návrh Ateliéru New Work pracuje s nepoměrným měřítkem, které se vymyká veškeré okolní zástavbě, nad kolonádou se východním směrem zdvihá betonová nádstavba s rádoby modernistickými výtvarnými kreacemi, které nesouzní s duchem dolní částí stavby. Dlouhá sloupová kolonáda nemá v rámci místa žádné opodstatnění.
Projekt Ateliéru 38, příliž přísný, příliž čistý, ve své brutální geometrické tektonice evokuje hřímající hlas z tribuny a zvuk vojenských bubnů, jakéhosi ducha totalitarismu. Podoba vyšší části budovy směrem k ulici Ostrožné není navíc původním prvkem (srovnej např. s Triniti Brno, arch. Petr Pelčák).
A.LT rozčlenila čelo Slezanky do tří nesourodých pásem. Nad prosklenou pasáží se táhne od východu na západ téměř slepý betonový monolit a nad ním nevhodná střešní zahrada. Ta přináší do prostoru náměstí neklid, Prosklenná pasáž je izolovanou ulicí v náměstí, neumožňuje potřebnou komunikaci mezi stavbou Slezanky a okolním prostorem. Musíme se rovněž podivit repetitivnímu ornamentu tvořící v prosklenní pasáže nudný, ducha ubíjející rytmus, donekonečna opakující banální dum dum, stejně jako u ostatních dvou výše zmiňovaných projektů, u nichž je ale ještě zřetelnější.
Projekt ateliéru Maura představuje v podstatě protáhlý monoblok s prosklenou stěnou v parteru, rytmizovaný vysunutými čtyřmi těžkopádnými bloky se zelenými kolmými plochami. Architektura v podstatě bez silného nápadu nevhodně aplikující principy zazelenalých stěn, které mohou být někdy poměrně účinně využity, ale na zcela jiných místech.
Chapman Taylor se snaží navázat na ducha 19. století, ale projekt se zastavil v polovině cesty. Tradicionalismus je v tomto případě spíše provincialismem, domy nemají žádný esprit. Ten chybí i projektu Petr Franta architekti, který představuje jen modernistické klišé, velké prázdné stěny bez architektonického výrazu, směřující do náměstí.
Quarta se snaží vytvořit z čtvercových a obdélníkovitých segmentů na náměstí jakýsi dominantní patchwork, ale nedrží příliš pohromadě, rozpadá se a jednotlivé kousky jsou docela nevzhledné.

U příležitosti proběhlé soutěže II můžeme konstatovat s ještě větší přesvědčeností, že oddělení projektu fasády od ostatní stavby celého objektu považujeme za nevhodný. Jakákoli fasáda nemůže tvořit přílepek celé stavbě. To je podle našeho názoru falešný a nedůstojný způsob uvažování i práce. Za požadavkem standardní architektonické soutěže podle pravidel komory ČKA si stojíme i nadále. Ve světle konfrontace soutěžních projektů a stávajícího stavu se nám opět jeví jako nejpřesvědčivější očištěná podoba dnešní Slezanky.