V praxi veejné správy napíklad na úseku územního plánování a rozhodování asto zjišujeme, e takto speciálními pedpisy hájené dílí „veejné zájmy“, nap. k ochran pírody a krajiny nebo k ochran zemdlského pdního fondu, mohou v konkrétních podmínkách konkrétního území a zájmu psobit nikoliv konzistentn, ale proti sob navzájem. Vyvstává otázka, kdo nebo co je pak správným „arbitrem“ oprávnným rozhodnout, který zájem je „vyšší“, nebo zda lze nalézt jakousi „vyšší“ spolenou hierarchickou úrove veejného zájmu, na které o tom lze rozhodnout. Zda existují subjekty a procedury, které to umoní a které legitimizují fakt, e výsledek bude z onch pvodních hledisek dílích veejných zájm sice neuspokojivý, nebo k jeho dosaení museli jejich obhájci pipustit z jejich hlediska „neisté“ ústupky, umoující ale dosaení pijatelného kompromisu jako onoho vyjádení vyššího veejného zájmu. Tím me být „zprchodnit“ ešení onoho rozporu a umonit další evoluní vývoj v území bez hromadní naptí z neešení nkterých sociálních, ekonomických, environmentálních nebo jiných (dnes nap. i bezpenostních) problém tohoto vývoje.
Lidé pohybující se dlouho ve veejné správ, chápané v pvodn zamýšleném slova smyslu „správa vcí veejných, tedy všem píslušníkm dotené obanské komunity spolených“ (a tedy nikoliv jako „koryta“ a prostoru pro zneuívání úední moci a veejných prostedk pro své obohacení a pro své zájmy) brzy pijdou na to, e „veejný zájem“ nelze obsahov vcn obecn definovat v njakém pedpisu; ale e je to pojem, jeho obsah se v daném konkrétním prostoru a ase musí vdy znovu hledat v procesu komunikace všech, jich se konkrétní ešený problém dotýká, pímo i nepímo. Obsah pojmu „veejný zájem“ tedy vzniká vdy znovu v procesu komunikace mezi tmi, kdo k ešenému problému mají co íci. Práv úplnost a korektnost tohoto procesu je nejdleitjším atributem oprávnnosti jeho obsahu. eknme si tedy nco více k tmto dvma podmínkám.
Úplnost tohoto procesu chápu tak, e slovo v procesu hledání onoho veejného zájmu dostanou všichni, kdo k jeho úspšnému ešení mohou objektivn pispt. Nejsou to tedy jen ti, jejich vlastnická nebo uívací práva k pozemkm nebo stavbám mohou být pímo dotena, nejsou to ani jen bezprostední, ani jen vzdálenjší sousedé a spoluobané z dané nebo sousední obce. V mnou chápaném pojetí jsou to i ti, kdo mají aktivní zájem o dní v území, o ivotní prostedí, kdo mají vdomosti a znalosti, zkušenosti, kterými mohou pemýšlení o ešeném problému pispt. (nap. i uznávaní odborníci v oborech, které mají co k ešenému území nebo problému co íci, i kdy v nm neijí.). Nebo jen tak je zajištno, aby orgán veejné správy, který o pípustnosti nebo nepípustnosti njakého zámru, vnášejícím zmnu do souasného funkního vyuití anebo prostorového uspoádání území, vztah mezi lidmi a prostedím nebo mezi lidmi navzájem rozhoduje, vycházel pi svém rozhodování z ádn a úpln zjištného stavu vcí, jak vyaduje správní ád. Správa vcí veejných je tedy mimo jiné i o odpovdnosti rozhodujících orgán pizvat a vyslechnout všechny, kdo mají k ešenému problému co íci nebo si to alespo myslí. Korektnost tohoto procesu pak ovšem nespoívá v tom, e se v rozhodnutí uzavírajícím celé ízení dá všem za pravdu. Ono to obvykle ani nejde. Spoívá v tom, e se všechny pipomínky, námitky, podnty a argumenty odpovdn zváí z hlediska relevance k ešenému problému, míry, do jaké jsou motivovány soukromými nebo dílími zájmy na úkor veejných a dlouhodobých, závanosti co do odborné úrovn i vcné správnosti, objektivity sdleného. Relevantní se pak vyuijí pi formulování rozhodnutí, inného ve veejném zájmu a v odvodnní rozhodnutí se vcn a bez emocí vysvtlí, pro nebyly ostatní zásti nebo zcela respektovány.
Ke korektnosti procesu patí v civilizovaném prostedí i monost tch nespokojených ádat o pezkoumání vcné správnosti i korektnosti procesu opravnými prostedky veejné správy nebo nezávislým soudem, které má odkladný úinek pro výkon takto napadeného rozhodnutí. Ke korektnosti takového procesu, ureného k hledání obsahu pojmu „veejného zájmu“ pípad od pípadu ale také patí, e potvrdí-li se splnní obou podmínek (úplnost úastník a snesených podklad pro rozhodnutí a korektnost procesu hledání konsensu, take pedstavuje všestrann nejpijatelnjší kompromis mezi rznorodými dílími zájmy), uplatovatel pipomínek, námitek, podnt atd. se rozhodnutí podídí. Kadý jiný postoj je nedemokratický, porušující princip rovnosti oban navzájem i ped zákonem. Ve své podstat je to více i mén skrytý útok na demokratické principy rozhodování o vcech veejných, pokus uinit násilím nkterou stranu sporu neoprávnn silnjší, privilegovanou. U slyším námitku; peci neme mít stejnou váhu hlas nebo názor nevzdlaného primitiva, jako odborníka na právo nebo jiné veejné zájmy jako jsou ochrana památek, pírody, ovzduší, racionální hospodaení s pdou, vodou, surovinami a odpady... Neme mít stejnou váhu hlas úedníka placeného za obhajobu veejných zájm nebo poueného environmentalisty jako sobeckého lovka myslícího jen na sebe, bez odpovdnosti za výsledek ízení vi svým spoluobanm! To opravdu ne. Tady je teba zdraznit onu svrchovanou odpovdnost pracovníka nebo orgánu veejné správy, které celý proces vedou a získané informace vyhodnocují, kdy opakuji jejich povinnost vyslechnout vše, ale pak pouen váit získané podklady, informace, vyjádení a unést odpovdnost za pijetí rozhodnutí. Protoe ani neinnost není ve veejném zájmu.
Patí k pednostem veejné správy ve vysplých demokraciích, e dleité veejné zájmy a spory v jejich hierarchii jsou oprávnny deklarovat jen kolektivní zastupitelské orgány a dleitá správní rozhodnutí jen k tomu kompetentní odborn zdatné úady. e existují pesná procesní pravidla, jak dospt k takovým rozhodnutím. e fungují ádné i mimoádné prostedky k náprav, pokud by pesto nkterý lánek systému selhal. Není proto ádného rozumného dvodu, pro by nemohlo být i naplování obsahu „veejný zájem“ podrobeno procesní právní norm, která by stanovila nikoliv taxativn, co je i není veejný zájem (to by byla cesta do pekel), ale které orgány, za jakých podmínek a jakými procesy mohou dospívat k rozhodování o tom, co je na té které hierarchické úrovni veejné správy „veejným zájmem“, legitimizujícím v souladu s Ústavou omezení zájm soukromých. Ubylo by mnohých spor o tom, zda lze jako veejný zájem prosazovat nap. tbu nerost soukromých spoleností, spojenou se zásahy do vlastnických a uívacích práv jiných soukromých osob, obcí a dalších subjekt a do ochrany veejných zájm na ochran památek, pírody a krajiny, dopravní a technické obsluhy sídelní struktury, jiných ekonomických inností. Novou vánost by získaly takové disciplíny zpsobilé nést informaní i procesní tíhu dosahování doasné shody na obsahu takového „vyššího“ veejného zájmu, jako je vyváený harmonický sociální, ekonomický a environmentální vývoj v konkrétním pedstavitelném území a ase, jako je územní plánování i programování sociáln-ekonomického rozvoje. A veejná správa by se stáhla v souladu s principy demokracie a trního hospodáství z pokušení zasahovat silov do her soukromých a skupinových zájm, zneuívat v jejich prospch moc a veejné prostedky, zpt tam kam patí - toti k obhajob onch veejných, tedy nám všem spolených zájm. Vyšlo by to nám všem levnji jak co do finanních náklad, tak ztracených nerv a iluzí.
Zdroj: Ing. arch. Martin íha (www.stuz.cz)
Al�b�tina zahrada
Kaple Brumovice
T�chanovice
