Z historie Městských sadů

Vznik Městských sadů v Opavě sahá do doby, kdy město již pronikalo za rozpadávající se hradby a kdy se početná vrstva lidí snažila o podpory akcí, které by Opavu zařadily mezi kulturně vyspělá města. Typickým představitelem a podporovatelem těchto snah byl i vzdělaný právník Jan Josef Schősler, starosta města Opavy v letech 1797-1834. Mezi první počiny, když převzal vedení města, bylo založení městského parku.

Mezi kostelem sv. Trojice a kolonií Karlovcem se koncem 18. století rozkládalo křovinaté pastvisko. Pásly se tam ovce    z Dolního dvora a cvičili na něm vojáci opavské posádky. Středem pastviska procházela starodávná cesta do Hlubčic, křižující u Sádrovcové studánky řeku Opavu a na jeho okraji, blízko kostela se hřbitovem, měli opavští měšťané střelnici. V roce 1798 byl položen základní kámen k antickému templu, který měl být ústředním bodem nově zakládaného parku, ve kterém se již zelenaly stromy, jež dal vysázet už po roce 1778 městský hospodářský správce Arnošt Waschke.

Po velkých obdobích sucha nestačilo město samo na údržbu parku, a proto se obrátilo na veřejnost, která si celou plochu rozdělila a starala se o ni jednotlivě. V té době se také ujal zvyk, že novomanželé vysazovali po svatbě dvojice stromů symbolizujících rodinný svazek. Nakonec zájem o park vzrostl tak, že byly z přebývajících sazenic doplňovány aleje uvnitř města. V roce 1807 byl na konci lipové aleje postaven kamenný obelisk a byl vyhlouben rybníček s ostrůvkem, na kterém byla osazena pamětní deska zakladateli parku. Druhý konec aleje, poblíž dřevěné hospůdky, zdobila od roku 1808 litinová socha Jitra vytvořená sochařem Friedlem, který zde stojí dodnes.

Po smrti starosty Schőslera a po vytvoření dalších parkových ploch ve městě začaly sady pomalu pustnout. Novou pozornost si park zasloužil teprve po roce 1884, kdy pak po celé čtyři roky povolaní odborníci prořezávali stromy a keře. V letech 1897- 1898 byl park rozšířen o bažinatý prostor mezi karloveckou silnicí a mlýnskou strouhou. V roce 1905 byla na jeho okraj dokonce zavedena jedna z tratí nově zřízené elektrické pouliční dráhy, která zapříčinila, že zájem o park zase vzrostl. Zdá se, že následující léta byla dobou dosud největšího rozkvětu městského parku. Tehdy se řeka Opava, která nebyla ještě regulovaným tokem, vinula kolem parku v četných zákrutech a jezdilo se tu na lodičkách.

V roce 1897 byla v severozápadní části parku (nad splavem, vystavěném v roce 1823) zřízena vojenská plovárna a plocha parku tak byla zvětšena. Plovárna byla dlouho jediným opavským koupalištěm. K jejímu zrušení došlo teprve po vzniku nového městského koupaliště po roce 1931.   

Podstatné změny nastaly v parku kolem roku 1909. Tehdy dostal park podobu uchovanou dodnes. Mimo regulace řeky v letech 1908-1912 byla půda průběžně zúrodňována, byly vylepšovány cesty, vysazovány keře a květinové záhony. Úpravy vyrcholily výstavbou velkého výstavního pavilonu na přední louce budovaného za účelem pořádání živnostenské výstavy v roce 1909. Úpravou řeky došlo však k zásadnímu zásahu do parku, jehož část se 700 stromy byla zrušena. Částečnou náhradou snad byl vznik severního nábřeží s promenádou a lavičkami po regulaci vodního toku. Tehdy zmizel i tzv. Urbanův pramen a památný obelisk z roku 1807. Regulace řeky po východním obvodu města v celkové délce cca 5 km byla jistě užitečným dílem, avšak rušivě zasáhla do citlivého vztahu mezi obyvateli Opavy a parkem. Úpravy trvaly dlouhá léta, kdy byl park narušen rozsáhlými pracemi, které nakonec vyústily k další závažné události - 1. světové válce. Park se v tomto období stal místem pro přípravu vojáků na frontu, kteří zabrali nejen výstavní pavilon, ale i měšťanskou střelnici. Výstavní pavilon byl následně v roce 1930 stržen z důvodu jeho špatného stavu.       

Městský park, nazývaný od roku 1949 Gottwaldovy sady, slouží dodnes svému účelu. Z původních staveb se již nedochovala žádná, jsou zde umístěna pouze dvě známá sochařská díla. Důležité však je, že místo stále plní funkci oddechu a relaxace, v horkých dnech nabízí milosrdný stín a je plnohodnotnou součástí města i krajiny.